Podívám se na to jednoduše. Rozhodně jsem pravicový volič. Tím pro mě odpadá možnost KSČM nebo ČSSD. (I když tady bych se rád na chvíli zastavil. Byť pravičák, uznávám, že sociálně demokratické myšlenky se minimálně za minulé století prokázaly jako dobrá a opodstatněná součást každého zdravého politického systému. Stejně tak chápu, že vláda jedné strany demokratickému systému nesvědčí – stačí se podívat na případ Afrického národního kongresu v Jihoafrické republice. Takže když se k moci dostane levicová strana nebo koalice, tak nevyšiluji a nemám strach z návratu komunismu. Dříve jsem díky Václavu Klausovi a jeho čím dál tím uhozenějšímu a zcestnějšímu přemyšlení nebyl schopen vhodit hlasovací lístek s nápisem ODS do volební urny. Dnes, byť mi mohou být některé části programu sociálních demokratů sympatické, bych si radší nechal useknout ruku, než bych dopomohl Paroubkovi – nedej bože Rathovi – k politické funkci.)
Tím mi zůstává pár stran vyskytujících se od středu po pravici stranického spektra: Strana zelených, KDU-ČSL, SNK ED, Liberálové.cz, ODS, SSO, koalice Suverenita (vedná Janou Bobošíkovou) a Libertas.cz (vedené Vlastimilem Tlustým a Vladimírem Železným). Vzhledem k tomu, že jsem mírně proevropským voličem, můžu rovnou odepsat Suverenitu (Janě Bobošíkové v mém případě nepomohlo zejména angažmá v průběhu krize v České televizi), Libertas.cz (o úloze Vlastimila Tlustého při pádu, dle mého skromného názoru, nejlepší porevoluční vlády se nemá ani cenu zmiňovat, natožpak o úskočnosti a slizkosti pana ex-ředitele) a SSO.
Právě u nové Strany svobodných bych se zastavil. Jak jsem psal výš, tak mi právě Klausova slepá protievropská rétorika dělala problém s hlasováním pro ODS. Nicméně byť že Topolánek je „fasa chlap s gulema“ (o jiných problémech nemluvě), tak mu musím připsat jedno velké významné plus. Pochopil, že ODS na pravém okraji žadné nové body nezíská. Naopak ta protievropská pozice jí ubírá body ve středu. Posun, jaký se mu s ODS podařil, je dle mého ještě lepším politickým tahem než to, co provedl Jiří Paroubek s ČSSD. A abych se vrátil k SSO – právě na úpěchu této strany uvidíme, jaké zastání ve společnosi mají stritkní klausovské myšlenky (maximum trhu, být proti EU a globálnímu oteplování).
Ještě k ODS – ta současná se mi líbí. Schopnost kompromisu (za pozdního Klause těžce nevídané), pochopení, že ani politická strana nemůže věčně setrvávat na stejných pozicích (jako se mění společnosti, mění se voliči a s nimi se musí měnit strany), posun ke středovým hodnotám, větší tolerance vůči jiným názorům (samozřejmě, že tato kategorie je subjektivní) a zachování ekonomického liberalismu (menší a přehlednější stát s minimem zásahů do ekonomiky). Velmi mě právě potěšilo i změkčení společenského konzervativismu – za všechno právě snaha i přes výhrady prosadit Lisabonskou smlouvu. Samozřejmě stále zůstavají skvrny na pláštích supermanů z ODS – všechny ilustruje zejména postup premiéra, resp. jeho lidí v kauze Čunek nebo Bendův náhubkový zákon. Ale buďme upřímní, v tomhle si žádná z našich vrcholových stran nemá co vyčítat.
Vraťme se nastřed a pokračujme dál. Strana zelených mě maximálně překvapila a vymyká se kontinentálnímu standardu, kdy spadá spíše do levé části stranického spektra. Velké plus u mě má Martin Bursík za to, že nešel do koalice s ČSSD hlavně kvůli osobě Jiřího Paroubka. Částečně se mu podařilo zkrotit levicové proudy ve straně, ale je otázka, zda-li právě to nebude jeho vlastní smrt? Podaří-li se ČSSD obratně formulovat a prosadit ekologickou část programu, pak je hodně možné, že levicoví voliči SZ prchnou směrem doleva k socialistům. A pravda je, že tyto volby budou velmi důležité, takže nechci volit vyloženě srdcem (kde bych měl k Zeleným asi nejblíž), ale hlavou – chci dát hlas straně, která projde do Sněmovny. Uvidíme, co ukáží předvolební průzkumy…
Když se podívám na KDU-ČSL, nemůžu se ubránit myšlence na schizofrenii. Na téhle straně je mi sympatický výkon Miroslava Kalouska v křesle ministra financí (byť víme, že chlapec není tak čistý, jak ze sebe poslední dobou dělá – vzpomeňme na jeho výkony na ministerstvu obrany nebo velmi nešťastnou otočku doleva při vyjednávání o vládě v roce 2006). Už v posledních volbách jsem ekonomický program lidovců považoval za nejlepší a hlas jsem jim nedal zejména kvůli jejich společenskému konzervativismu (vycházejícího zejména z křesťanství). Pokud by snad strana po následujícím sněmu ztratila osobnosti typu Kalouska nebo Parkanové (a v čele by se udržel Čunek), pak bych už o ní nepřemýšlel ani jako o straně pro mě relevantní.
Tady bych se ještě krátce zastavil u myšlenky společné strany pánů Kalouska a Schwarzenberga. Abych pravdu řekl, tak tohle spojení by mi bylo více než sympatické. Ale jak psal Jan Macháček, je to spíš vzdušný zámek než možná (natož ve volbách úspěšná) realita. Nemluvě o tom, že oba pánové deklarovali konzervativní zaměření strany a tam by asi u mě narazili.
Pak už se dostáváme k malým stranám. SNK ED a Liberálové.cz. V případě prvních, jichž jsem byl ještě za ED (a krátce po sloučení SNK) členem, mi je hlavní překážkou to, že spojení SNK a ED bylo nesmyslem, a v současnosti se ve straně přetahuje liberální křídlo (městští ED) s mírně převažujícími konzervativními starosty (z SNK). Nemluvě o tom, že straně nedělají dobré jméno aktivity typu návrhu na regulaci internetu senátora Novotného. Program strany je tak stejným mišmašem jako její členstvo. K liberálům bych možná měl i nejblíže (vedle Liberálů), ale jako jasnou žábu na prameni vidím Milana Hamerského, který si ze strany udělal svůj propagační kroužek, a pokud ji za několik let v čele strany nedokázal vytáhnout do Sněmovny, měl by se on i členové zamyslet, jestli je v jejím čele ta správná osoba.
Takže podle toho, jak to vypadá v předchozím výčtu, a nestane-li se něco, co by mohlo moje rozhodnutí zásadně zlomit, tak asi v předčasných parlamentních volbách dám hlas ODS. Samozřejmě si ještě počkám na programy a osobnosti, nicméně tak to asi bude.
Krátce bych se ještě zastavil u jedné věci, která mě v poslední době na Topolánkovi zamrzela. Když se spekulovalo o možné konzervativní straně Kalousek + Schwarzenberg, tak předseda ODS volal po pevné jednotě pravice proti levicové vlně. Tohle mi připomíná jednu Klausovu kampaň (nepletu-li se, tak 1998). Nicméně to je velká chyba (už jenom tahat Občanské demokraty zpět do Klausových dob) a to z důvodu, že ODS nemá jiného partnera a sama nikdy parlamentní většinu nedá dohromady. Zato ČSSD si může vybírat, kde chce. Nalevo KSČM a směrem ke středu SZ a KDU-ČSL. ODS by potřebovala, aby se do Sněmovny dostaly strany typu SNK ED nebo Liberálové.cz (nebo se tam alespoň udržela SZ a KDU-ČSL), nebo více napravo SSO. (O to víc bude ODS mrzet, že nedotáhla do konce volební reformu, která by posílila menší strany.)
(Snad jen krátce na závěr, proč taková averze vůči Jiřímu Paroubkovi. Zaprvé díky angažmá na pražské radnici je pro mě tento člověk spjat s neprůhlednou politikou a politikařením jako takovým. Zadruhé co nikdy Jiřímu Paroubkovi neodpustím je jeho vystoupení po volbách 2006 o modrém spiknutí. Vidím v něm nepřekonatelnou touhu po moci za jakoukoli cenu – což je pro mě u demokratického politika zásadní chyba charakteru. Jeho způsoby se hodí právě tak do křesla náměstka Restaurací a jídelen. Řízení se marketingovými průzkumy a podlézání voličů jenom ukazuje, že buď za a) nemá vlastní osobnost a nápady, nebo za b) mu jde o vítězství a moc za jakoukoli cenu /viz výše/. No a v neposlední řadě je to výběr a proměna jeho spolupracovníků. David Rath je pro mě nepřijatelný politický hulvát a populista a změny v názorech a chování Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka jsou pro mě největším zklámáním vzhledem k tomu, že jsem oba považoval za naděje, které odvedou ČSSD od KSČM blíže ke středu.)
PS: Pokud si chcete zjistit svoji orientaci (politickou) před nadcházejícími eurovolbami, zkuste zde. (V mezinárodním měřítku mi vyšla Chorvatská sociálně liberální strana.)