Reklama
 
Blog | Jan Haisman

Cesta domů

HEPLSASUDK. Již nějakou dobu bydlím v Hradci Králové (zkráceně HK – [:ejčkej:]), ale pocházím ze Sokolova. Pojeďte se mnou domů.



H. Když
z Hradce přes Opatovice najíždíme na D11, musím si vždycky vzpomenout
na spor okolo pozemků paní Havránkové. Nějak jsem nepochopil, proč je za celé
ty dlouhé roky nebyli politici schopní vykoupit. To by mě ale ani tak neštvalo,
jako jejich snaha udělat z paní Havránkové viníka a žábu sedící na prameni
všeobecného blaha. To ukazuje jenom na papalášsko-mocenské manýry politicky
neschopných impotentů, kteří skrývají svoji lenost (nebo hloupost?) za
prohlášení o veřejném blahu. A nakonec dojde (alespoň verbálně) na vyvlastnění
– ve veřejném zájmu! Docela mi to připomíná ten vtip o listopadu 89:
Z jedné strany se ozývá: „Máme holé ruce!“ Z druhé pak: „Máme hole
v ruce!“

E. Nemůžu si
pomoct, ale jako Západočecha mě vždy rozesměje ten žabomyší spor mezi
Pardubicemi a Hradcem. Kdo prý je lepší, které město má víc toho nebo onoho.
Ale proč ne, tyhle místní rivality jsou sranda. Pardubice mají extraligu
hokeje, Hradec zase druhou fotbalovou ligu. Hradec je větší a čistší, skrz
Pardubice jezdí Pendolino. Do Hradce vede dálnice, v Pardubicích je lepší
univerzita. Jedni jsou Perníkáři, druzí zase Mechováci (snad podle nějakého
prvorepublikového filmu, nebo snad podle toho, že se ve středověku používal
mech místo toaletního papíru) a tak dále a tak dále. Já jako nestranný
pozorovatel z příhraničí můžu svědomitě prohlásit, že Hradec je lepší! J
(Víte, proč mají Pardubice ve znaku jen půlku
koně
? Protože tu druhou sežral hradecký
lev
.)

PL. Celkem často
ať už na D11, nebo přímo v Hradci narazíte na kamiony (ale i osobáky) se
značkou PL. Pšonci se jim tu říká. Nějak jsem nikdy nepochopil proč? Tady jsou
stejným terčem zábavy jako u nás Němci. Samozřejmě, že jsou zaostalí, jsou to
bigotní katolíci, nenávidí gaye, atiesty a potratáře. Abych pravdu řekl,
ohledně Polska se mi nevybaví nic víc, než trojí (nebo dvojí?) dělení Polska,
Solidarita a Jan Pavel II. Škoda – takový velký stát s v mnohém
podobným osudem a my o něm nic nevím. Co to o nás říká?

Reklama

S. Když už se po
dálnici blížíme k Praze a začínají se množit auta s eSkem, tak mi to
v poslední době nedá a pokaždé si vzpomenu na Vlastimila Tlustého. Toho
architekta „tlusté peněženky“, lídra ODS ve Středočeském kraji a nakonec také
vládního odpadlíka. Abych pravdu řekl, nevidím rozdíl mezi ním a Olgou Zubovou
nebo Věrou Jakubkovou. Jenže u těchto dvou žen šlo o nezkušenost
s politikou, ale co se muselo odehrát a odehrávat v hlavě tak
zkušeného politického harcovníka, kterým Tlustý je? No nic, sbohem Vlastimile.

A. Možná vás
napadá, že teď si to střihneme přes Jižní spojku a Barrandov a hurá na R6, ale
kdepak. Krátce projedeme Prahou – a míříme na sever. Prahou, ke které máme
(snad všichni) tak nějak posvátný vztah. Ten středobod našeho státu, tak
říkajíc přímo v jeho ohnisku. Odevšad je do Prahy blízko a při pohledu na
českou dálniční síť se
chce říct, že všechny cesty se nesbíhají do Říma, ale do Prahy. Praha je místo,
kde všechno je dřív než kde jinde. Praha, ten práh (místo a čas), kde se lámou
české dějiny. Ale také Praha znečištěná, Praha s magistrálou, Praha a její
Pražáci (!) – kdo by je měl rád, nafoukance jedny. No prostě hlavní město jak
má být.

S. A tak jsme
rychle projeli Prahou a po D6 si to valím na sever. Na exitu Nová ves sjedeme a
zamíříme si to na západ, směr Slaný. Což mi připomíná taky jednu českou
specialitu. Pokud možno protáhnout veškerou dopravu skrz centrum města.
Přijíždíme od Velvar a než se dostaneme na druhou stranu Slaného (abychom
přejeli D7 a pokračovali dál na Řevničov, kde vjedeme na R6), trvá nám to
nějakých 20 minut – a to mluvím asi o 2,5 kilometrech (v
hlavě mi vytanou slova „protáhnout velblouda trychtýřem“). Jestli bylo úmyslem
komunistů, aby motoristé co nejvíce obdivovali krásy našich měst, tak se
podařilo. Ale tak nějak pochybuju, že právě tohle byl ten záměr.

U. No a tak jsme
dojeli až do Řevničova,
kde se začínají množit U značky. Hned za Řevničovem projedeme Krušovicemi (ano
těmi Krušovicemi) – mlsně se podíváme doleva na pivovar a přes hory a doly
valíme dál.

D. Není náhoda,
že právě na „šestce“ potkáme tolik aut se značkou D. Už se totiž blížíme
k domovu, k hranicím. O vztahu k Němcům jsem psal mockrát
(projeďte si tento blog). Už jsem unavený z té neustálé ostražitosti a
nedůvěry. Ti chtějí ovládat nás, ale my se nedáme. No prostě klasika. Možná by
stálo za to, dojít si společně na pivo.

K. No a na závěr
to nejmilejší písmeno z espézetkové abecedy. Nejdřív vystoupáte na okraj
Doupovských hor, kde naše armáda ve vojenském újezdu stejného jména potlačuje
právo občanů na samosprávu. Pak projedete Bošovem
a následně Bochovem.
(Až teď, když to píšu, mi došlo, že na „šestce“ je dost obcí s podobnými
názvy – Hořovičky
a Hořesedly.)
A pak už klesáte varskými serpentinami – nejdříve doprava (po levici máte
letiště Olšová vrata, po pravici golfové hřiště), zde zemřel Ivan Hlinka,
doleva, doprava, doleva, krátká rovinka a ještě jednou doprava a už je tu
cedule KARLOVY VARY a 70.

Pak přejedete Ohři – jak by se básník mohl vyjádřit: „Matku
Krušných hor“. Pro začínající i zkušené vodáky naprosto skvělá řeka. Kolik
srandy jsme si tady užili. Už se těším. Jedete dál, podjedete železniční most
(spojující karlovarské dolní a horní nádraží), na kterém je
v odpovídajících barvách nasprejováno DOKTOŘI = RUDÝ DĚVKY. A dál kolem
plechovky, kde ti naši kucí ušatí letos vyhráli hokejovou extraligu (sorry,
Vláďo). Škoda, že se stěhují do té (finančně i stavebně) nabubřelé arény na
druhém břehu. No a pak už si profrčíte zbytkem průtahu – ještě, že už je
postavený, kdysi se Varama projíždělo klidně tři čtvrtě hodiny.

Zpátky na R6, tu nejpodceňovanější z našich
„rychlostek“. Jediná kapacitně dostačující alternativa vůči D5, spojení ze
Saska a severního Bavorska, západního Německa, z Nizozemska a Belgie. Co
si pamatuji, tak při každých parlamentních volbách nám všichni kandidáti
slibovali, že bude do konec jejich mandátu hotová. No alespoň už na tom začali makat.
Zajímavostí je, že zde na mostu
přes Ohře
chtějí rozšířit vozovku o dva pruhy za polovičního provozu (z
Varů na Cheb). Předtím ještě minete odbočku na Loket – ano ten Loket, kde si
pobyl Karel IV. Ten Loket, jež Ohře obtéká ve tvaru lokte.

No a pak už je to poslední stoupáníčko a na levé straně se
objeví vršky Slavkovského
lesa
a na pravé straně doly. A komín – chemičky (lépe
řečeno Hexion Specialty
Chemicals
). Takový kontrast – vlevo chráněná a zachovaná příroda a vpravo
důl, prach, důlní mašinérie a hnusná díra v zemi. A uprostřed toho
Sokolov, podle legendy
založený sokolníkem Sebastiánem.
Zapomeňte na tu starou tvář těchto krajů – žádné komunistické špinavé město,
velká díra v zemi a ubytovna pro horníky. Hezky se dáváme do pořádku – golfové hřiště, velká jezera, čistíme si Ohře i vzduch,
lákáme turisty – prostě idylka.

No, projedeme okolo první benzínky, obchodu s bílým
zbožím (elektronika, nikoliv holky), uhneme doleva skrz křižovatku, kde tak
často policajti kontrolují, jestli jste ji projeli správně, pak vpravo základka
nevím kterého čísla, následně malá sokolovská Matiční, vlevo
další základka a odbočka na Baník, dál
VZP, Spořka a Komerčka, zahnout doprava, po pravici do kopce okresní nemocnice
(alespoň regionálně) neblaze proslulá bývalou
ředitelkou
.

A jsme doma. Tam, co nezní nastartované sudetské tanky. Tam, co není zas
taková špína, hluk, beznaděj a nezaměstnanost. Tam, co je málo vysokoškoláku.
Tam, co je nezapomenutelná Ohře a čistší a zajímavější Krušné Hory. Prostě
rodná hrouda.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama