Předem musím říct, že teorie všech tří slovutných učenců zde
zkrátím do přiměřené a srozumitelné formy. Neočekávejte žádný filozofický
traktát, ale sled myšlenek, které se mi honí hlavou. Jako vůbec první přišel
s myšlenkou společenské smlouvy anglický filozof Thomas Hobbes. Tu
vyslovil ve svém nejvýznamnějším díle Leviathan
(pojmenovaném po biblické příšeře) a ovlivnil tím politické myšlení až do
současnosti.
Dle Hobbse žili lidé nejdříve v tzv. přírodním stavu, kdy
vládlo právo silnějšího, absolutní svoboda a egoismus. Tuto dobu nejlépe
charakterizují slova jako „válka všech proti všem“ („bellum omnium contra omnes“) nebo „člověk člověku vlkem“ („homo homini lupus“). Takový stav byl
nedobrý a proto bylo nutné jej omezit – společenskou smlouvou, která přinesla
solidaritu ke slabším a právo na obranu. V jejím rámci pak platí přikázání
Evangelia: „Co nechceš, aby ti nečinili jiní, nečiň ani ty jim.“
Součástí smlouvy je také ustavení absolutního panovníka.
Protože společenská smlouva je dle Hobbese nezvratná, nemají poddaní právo
vladaře svrhnout, protože se mu absolutně svěřili. Král může být svržen jedině
zvenčí a i tak je nahrazen jiným (dobyvším) panovníkem. Z toho vychází, že
všichni poddaní podléhají panovníkově moci, i kdyby se ten vůči nim choval
nespravedlivě. Panovník tedy má absolutní a nedělitelnou moc.
Druhým v ringu je (také Angličan) John Locke. Ve svém
díle Dvojí pojednání o vládě vidí
jako přirozený stav stav nejistoty, kdy se lidé sice řídí přirozenými, pro Lockea
rozumovými, zákony, ale lidská povaha je podle něj příliš slabá a neřídí se
pouze rozumem. Lidé prostě nejsou s to rozumný řád zachovat. Proto musí na
řadu přijít společenská smlouva. Ta je ale uzavřena mezi občanskou společností
a státem.
Úlohou státu je chránit, ale nezasahovat do občanské
společnosti. Podstatné je pro Lockea vlastnictví nejen v majetkové podobě,
ale vlastnictví jako svobody přirozeně nabyté od boha. Na tomto základě pak
určuje trojí státní moc – výkonnou, zákonodárnou a federativní. (Federativní
mocí Locke myslí právo vypovídat války a uzavírat mír. Soudní mocí ji nahradil
až francouzský filozof Charles Montesquieu.) Zásadní přínos u Lockea je ten, že
moci jsou odděleny a jsou na sobě přiměřeně nezávislé (na rozdíl od absolutní
monarchie).
Své pojetí společenské smlouvy proplet Jean-Jacques Rousseau
do tří knih: Rozprava o původu nerovnosti
mezi lidmi, Emile anebo O výchově
a O smlouvě společenské. Ve svém
původním stavu byl podle Rousseaua člověk šťastný, téměř ideálně dobrý divoch.
Nicméně zlomem v jeho životě se stala výroba železa a zemědělství.
Zemědělec nebo kovář vydělá více, než spotřebuje a mezi lidmi nastává majetková
nerovnost.
První společenská smlouva tak byla založena na ochranu
bohatých proti chudým, na ochranu majetkové nerovnosti. (Není nutné říkat, že
Rousseau tuto smlouvu vnímal velmi negativně.)
Nicméně tento stav není pro francouzského filozofa konečný. Nerovnost a
poddanství vyvolá mezi lidmi revoluci, která povede k druhé společenské
smlouvě (která bude tak dokonalá, že bude kompenzovat nejen majetkovou, ale i
přirozenou nerovnost mezi lidmi). Vznikne tak stát s přímou demokracií (za
vzor mu nejspíš bylo tehdejší Švýcarsko) složený z občanů, malých
vlastníků, kteří budou mít pouze majetek získaný vlastní prací.
Co se týká původního stavu, zdá se, že vítězem je Hobbes a
jeho sociální válka. Jak je uvedeno v článku z Respekt 5/2008 Vyhnání z ráje?, dvě třetiny
dnešních lovecko-sběračských společenství neustále vede kmenové války, téměř 90
% z nich vytáhne do boje alespoň jednou za rok, kdy 25-30 % dospělých mužů
umírá ranou nepřítele, a v těchto bojích zahyne 0,5 % populace za rok. Vše
potvrzuje i antropolog Richard
Wrangham z Harvardské univerzity, který říká, že šimpanzi a lidé jsou
jediní savci, jehož samci pořádají společné a systematické útoky na příslušníky
vlastního rodu. Dlouhé odmítání tohoto faktu pak vidí v prosazení se
Rousseauovského idealismu a jeho šťastného divocha ve vědě.
Nicméně ani Francouz není bez své pravdy. Archeolog
Princetonské univerzity Mark R. Cohen říká,
že s přeměnou lovecko-sběračské společnosti na zemědělskou, získali
zemědělci stabilnější příjem bílkovin, tuků a vitamínů s menším
vynaloženou prací. A ač byli zemědělci původně slabší, nakonec zvítězili nad
lovci a sběrači, kterým postupně vinou demografického růstu, ale i změnami
klimatu, dochází zdroje, které se nestačí obnovovat.
A právě zemědělství stojí za první nerovností lidí. Zatímco
lovecko-sběračská společnost se o vše rovnostářsky dělila, úspěšný zemědělec si
může koupit práci ostatních, tím se stává ještě úspěšnějším, až se nakonec může
stát vládcem celé oblasti. (Je celkem úsměvná představa, že pravěcí předchůdci
egyptských faraonů, kteří se ve své době považovali za bohy, jsou pouze
v potu tváře úspěšní zemědělci v údolích Nilu.) Zdá se tedy, že
opravdovým zlomem v rovnosti v lidském společenství se opravdu stal objev
zemědělství.
Mohlo by to vypadat, že jako definitivně poražený z ringu
vyjde Locke. Ale ani on není bez své pravdy, která se během dějin prokázala.
Zatímco Hobbes vidí ideální vládu v podobě absolutního vladaře a pro
Rousseaua je to revolucí dosazená přímá demokracie (pokud se vám zdá, že jste
Francouzovi myšlenky někde už slyšeli, pak se nemýlíte; Rousseau patří
k jednomu z myšlenkových zdrojů komunismu – majetková rovnost,
revoluce, ideální rovnostářská společnost, nový člověk,…), tak Locke (s
pozdější pomocí Montesquieua) do světa uvedl rozdělení tří mocí a jejich
vzájemnou nezávislost (to je dnes základní princip jakéhokoli demokratického
režimu; ne nadarmo je tento princip hned v druhém článku Ústavy), neméně
důležité pojetí občanské společnosti a státu a jejich vzájemný vztah (z něhož
vychází vznik a existence politických stran) a právo občanů (v extrémním
případě) svrhnout jakoukoli vládu.
Hobbes: 1 bod.
Locke: 1 bod.
Rousseau: 1 bod.
Výsledek zápasu:
remíza