Americká unie začínala zcela jinak, takže je to neporovnatelné, ale druhá část otázky je zajímavá: kdepak jsou USA nyní? Na pozici světové supervelmoci, nejmocnějšího státu světa s jednou z nejvyšších životních úrovní. Hrůza, takhle bychom skončit jistě nechtěli.

EU je především o eliminaci bariér ve volném obchodu. V tomto je EU nejpokročilejším integračním uskupením, které známe. Stačí ji srovnat s NAFTA a hned vidíme proč.

EU především poskytuje zázemí nutné pro adekvátní zastoupení v globálním měřítku. Globálně vzato budou mít vliv jen „superstáty“ jako USA, Čína, Indie, Rusko, možná Brazílie. EU má šanci jen jako celek, jednotlivé státy o samotě nezmůžou nic.

Poslední odstavec indikující libertariánské postoje mi naznačuje, že další argumentace je zbytečná 😉

Když jsem si přečetl název článku, očekával jsem právě diskusi na téma, jaká by vlastně EU měla být, co by měla poskytovat jako „nadhodnotu“ pro jednotlivé státy a jejich obyvatele. To mi tady chybí.

To známe, americká unie také slibovala (vlk také sliboval) a začínala se třemi pravomocemi na úrovni federální vlády a kde je to dnes… A kdepa tedy EU bere příjmy do svého rozpočtu? Jsou to snad dividendy z nějakých ziskových unijních podniků?

EU prostě elementárně nechápu, pro evropské státy by bylo mnohem prospěšnější, kdyby se už jednou konečně zbavily socialismu a celních bariér, nic jiného potřeba není.

Ostatně kdo říká, že mám v oblibě české vlády (národní, krajské, magistrátní a obecní)? Nechci nic takového, to ony chtějí moje peníze, ne já jejich „služby“. Čím více je těch vlád nade mnou, tím méně peněz mi zbývá. Možná Vám to bude jasnější, až si budete také platit pár nechtěných stádních krys.

Kdybyste si napřed přečetl, co autor článkem naznačuje, možná byste si mohl odpustit takové reakce. EU nestojí daňového poplatníka ani zlomek toho, co národní byrokracie (v tom jsme my Češi excelentní), přesto se v lidech uhnízdila představa, že EU jaksi vysává peníze z národních států. Článek jasně říká, že politiky, které je efektivnější vést na úrovní národní, by tam i zůstaly. EU by se starala jen o to, co je lepší, levnější a efektivnější řešit na vyšší úrovni.

Neustále mě překvapuje elementární nepochopení, že v době globalizujícího se světa je prostě EU potřeba, pokud si chtějí evropské státy udržet vlilv na světové dění.

Ochranu před vnějšími nepřáteli už dávno zajišťuje NATO (čti USA) a k volnému obchodu netřeba vylhanou federaci. A na kulturně-politickou družbu ať si nadšenci hrají za své. A banány, rýži, neevropská auta a elektroniku a další „luxusní“ zboží klidně snesu zase za polovic bez eurocel.

Jistěže nejde spojit posílené národní státy s federalizací EU. Národní státy by se musely vzdát značné části své suverenity. Já se s autorem shodnu na tom, že to není nic, čeho by se měli lidé v Evropě obávat. O totiž existuje značný rozdíl mezi teoretickou a praktickou suverenitou. Výměnou za předání suverenity na vyšší úroveň by každý členský stát získal výhodu možnosti ovlivňovat jednání federálního státu, který by svou velikostí a ekonomickou silou stál na předních místech světového žebříčku. Jinými slovy: celek je více, než suma jeho částí. Jednotlivé členské státy trvající na své úplné nezávislosti nedosáhnou toho, co by jim měla plná suverenita teoreticky umožňovat.