Další tři nominace si film vysloužil za režii, nejlepší film a
nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Ellen Page v hlavní roli
Juno MacGuffové). Celý film je tak trochu malý zázrak, protože s nevelkým
rozpočtem 6,5 milionů dolarů už dokázal vydělat přes 150 milionů dolarů. Ale
hlavně v nominaci těch nejsledovanějších kategoriích akademických cen se
dostal do společnosti takových trháků, jako je Až na krev
(režie Paul Thomas Anderson, např. Magnolia
/1999/) nebo Tahle
země není pro starý bratrů Coenových (Fargo
/1996/ nebo Big Lebowski /1998/).
A je rovnou nutné říct, že všechny byly minimálně zasloužené.
Ellen Page předvedla jemným, ale přitom úchvatným způsobem 16letou teenagerku
Juno, která prostě musí dospět, i když se to snaží vším tím cool sarkasmem
oddálit, jak to jenom jde. Její hraní je krásně ucelené a zapadá do sebe dílek
po dílku. Její postavě prostě věříte všechno, co řekne, co udělá, jak se pohne
a jak se nakonec rozhodne. Ne nadarmo její výkon Robert Ebert v Chicago
Sun-Times nazval jednoduše nejlepším
v uplynulém roce.
Ale nezůstává osamocená. Přestože se jejím kolegům nedostalo
významnějších ocenění (až na Michaela Ceru), celý ansámbl funguje jako řádně
promazaný, ale přitom nehlučný a neotravující stroj. Od adoptujícího
manželského páru (Jennifer
Garnerová a Jason
Bateman), přes kamarádku Leah (Olivia
Thirlby), otce dítěte a tak trochu ňoumu Paulieho Bleekera (Michael Cera), až po Juniny
rodiče (Allison Janney a J. K. Simmons) – všichni jsou
„neviditelní“ a správně naladění na notu svojí postavy.
A o čem že to vlastně je? Prvačka Juno se rozhodne, že přijde
o panenství se svým kamarádem Pauliem Bleekerem, který rozhodně nepatří mezi
hlavní oblíbence na škole. Nicméně se stane chyba a Juno otěhotní. Sice jde
nejdřív na interrupci, ale nakonec se rozhodne pro adopci. Novými rodiči se
mají stát zdánlivě dokonalý a šťastný pár, Vanessa a Mark. Nechce se mi napsat
zjednodušující větu „Ale ne všechny věci jsou tak, jak se zdají, a tak se věci
dávají do pohybu“, nicméně kdybych šel do dalších podrobností, připravil bych
vás o ten jemný, krasobolný úsměv, který vám na konci filmu zůstane na tváři.
Zatímco ostatní letošní oskaroví nominanti byli více či méně reflektivní nebo kritické filmy, Juno je lidsky hřejivá komedie a vůbec jí to neubírá na kvalitě a nádheře. Ba právě naopak. Určitě vás pobaví a věřím, že stejně jako já budete
čekat, jaká „správňácká“ hláška z hlavní hrdinky vypadne příště. Je to nádherně
natočený film, který nepotřebuje hurónské scény a velká jména a u kterého se
budete bavit a smát, aniž byste se museli řehtat na celé kolo. Juno rozhodně není žádný další „teenage movie“ nebo agitka pro nebo proti potratům. Je to jemná a chytrá komedie, příjemné
pohlazení, krásně udělaná story o tom, že láska je prostě…
Juno (2007), r. Jason Reitman: 100 %