Platini vyhrál hlavně díky svým závazkům
vůči fotbalově menším státům, kdy jim například slíbil, že se rozšíří místa pro
jejich kluby v základní části lukrativní Ligy mistrů právě na úkor
fotbalových velikánů. Ti si to samozřejmě nechtějí nechat líbit, protože na
zápas Manchaster United – FBK Kaunas se nebude nikdo chtít dívat. Takže pokud
Francouz dostojí svým slibům, čekají evropský fotbal krušné časy. (Např. zde.)
Nicméně to je do značné míry
podružné. Je to pouze otázka výdělku a následného rozdělení peněz, kterou snad
půjde řešit jiným způsobem. Světový fotbal se totiž blíží jedné ze zásadních
křižovatek. Tak jako v normálním životě, ale i ostatních sportech se do
něj čím dál tím silněji dere technologie. A to hlavně do rozhod(c)ování. (Než
budeme pokračovat, musím poznamenat, že jsem býval fotbalovým rozhodčím.)
Firmy např. už přišli se zařízeními,
které reklamují jako „ta, která dokážou odhalit ofsajd“. Jenž v tom je
malý problém. Ofsajd jako porušení pravidel
fotbalu [1.2 MB] má
dvojí podstatu:
a)
zaprvé je to kvantitativní stránka, tzv. ofsajdové
postavení, tedy, že se hráč v době přihrávky nachází za předposledním
bránícím hráčem;
b)
zadruhé pak stránka kvalitativní, tedy to, že takto
postavený hráč „se dle názoru rozhodčího aktivně zapojí do hry“ (ovlivňuje hru,
soupeře nebo ze svého postavení získává výhodu).
A je to právě stránka
kvalitativní, kterou žádná technologie, ani program nedokáže posoudit. Proto
zde bude vždy nutný člověk (asistent rozhodčího), který vše posoudí a zvedne
praporek. Vedle toho se technologie začínají prosazovat například i u uznávání
gólů, kdy by senzory měly rozhodčího upozornit na to, že míč přešel celým
objemem brankovou čáru mezi tyčemi branky.
Člověk by si mohl říct: „A co je
na tom? Jestli byl dosažen regulérní gól, proč by to nemohl rozhodčí vědět od
programu?“ Protože tím se ztrácí kouzlo téhle hry. Žádný ze střelců neví, kdy
jeho dělovka nebo naopak technická střela zapadne do sítě. Tak proč by měl i
rozhodčí a jeho rozhodování být počítačově přesné? Ano, jsem pro pomůcky, které
pomohou rozhodčímu, ne ale pro ty, které jeho práci nahradí. Co by to bylo za
svět, kdyby svého času Jiří Rössler-Ořovský neodvolal gól ze zápasu mezi
Spartou a Slávií a nevznikla tak nevraživost pražského derby? Kdyby Maradona
nedal svoji božskou ruku? Ano, vše by bylo dokonale sterilně spravedlivé. Jenže
by se vytratil ten nádherný lidský prvek, který udělá ze zápasu víc než jen
pouhý součet kvantit fotbalového umu na obou stranách.
A jak s tím vším souvisí
volby předsedy UEFA? Hlavní jsou dvě věci: zaprvé Michel Platini je „chráněncem“
Seppa Blattera (prezidenta světové fotbalové federace FIFA), který je známým
odpůrcem technologií, které by měly nahradit rozhodčího. A za druhé evropská
federace má zásadní vliv v Mezinárodním výboru pro pravidla (IFAB), kde z 8
hlasů 4 připadají FIFA jako takové a po 1 pak Anglii, Skotsku, Walesu a Irsku
jako zemím původu světové hry číslo jedna. Uvidíme tedy, kam se fotbal vydá?
Snad si zachová veškerou tu lidskost a lehkost, o kterou by ho člověka
nahrazující technologie mohly připravit.
UPDATE 9.2.2007: „15:56 – Šéf skotského fotbalu David
Taylor se stane generálním sekretářem Evropské fotbalové unie (UEFA).
Ve funkci nahradí odstupujícího Larse Olssona ze Švédska.“ Takže je jasné, jakému názorovému proudu se Skotové v IFAB přikloní.