Kulturní antropologie (nebo také
kulturní a sociální antropologie) je vědou, která se zabývá kulturou v jejím
širokém slova smyslu jako lidskou sociální kopií, opozitem, reakcí atd. na
přírodní prostředí okolo člověka a jeho skupiny. Přestože je to jedna z věd,
která má snad nejvíce různých škol, paradigmat a prizmat, které si různě
odporují nebo se sbližují, skrývá v sobě jeden zásadní moment – každá lidská
činnost nebo výtvor (ať už v materiálním nebo abstraktním slova smyslu) má
své opodstatnění (např. z hlediska funkce nebo struktury, ve které se
nachází).
Incest např. podle ní není čistě
biologicky kódovaným zákazem, který má zabránit „zdementnění“ lidstva, ale má
svůj původ v obchodu mužů se ženami… (Je to dost hrubě zjednodušené a
rozhodně to není nějaký maskulinní „wanna be“ názor. Kdo chce být hlouběji
zasvěcen, nechť si nastuduje strany 77 až 81 Roberta F. Murphyho: Úvod do kulturní
a sociální antropologie).
Stejně tak pro Evropana
nesmyslný zákaz zabíjení krav v Indii má nejspíš následující opodstatnění:
zemědělství (kterým se dříve i dnes živí většina tamního obyvatelstva) je
závislé na obdobích sucha a dešťů. Pokud by zemědělec v době sucha zabil
svoji krávu, která je hlavním dopravním a tažným prostředkem, pak by v období
dešťů nebyl schopen obdělávat svá pole a zajistit sebe i rodinu na období
nedostatku. Tato důležitost krávy je stvrzena právě náboženským zákazem. Navíc
kravský trus je po usušení dokonalým palivem, které hoří takovým způsobem, že
po přiložení dostatečného množství dovolí indickým ženám, aby se na dlouhou
dobu mohly vzdálit od ohně (aniž by se jídlo připálilo) a účastnily se práce na
polích – další posila pro zemědělství, které zajistí společnost pro období
sucha.
Ale abych se nezdržoval pouze v neevropských
oblastech a fenoménech. Během 2. světové války, kdy ve Velké Británii před
invazí do Evropy kotvila rozsáhlá vojska Američanů, zpozorovaly obě společnosti
nezvyklé vzájemné neporozumění, přestože mají oba národy k sobě nejblíže
jak to snad jde. V čem spočíval problém?
Vojáci cvičící dlouhé dny na
invazi a ubytovaní na stísněných lodích nebo kasárnách si samozřejmě
potřebovali povyrazit, což většinou skončilo souloží s některou z britských
dívek. Až antropologické studie nalezly důvod neshod mezi Britkami a Američany.
„Chození“ (jako akt seznámení
se) se dá rozčlenit přibližně do 30 až 40 fází. Poddané jejího Veličenstva byly
zvyklé na to, že při prvních deseti šlo o poznávání (držení za ruku, kino,
tanec), v druhé desítce se s přítelem políbily a až od třetí desítky
došlo k souloži. Naopak Američané byli zvyklí všechny akty, včetně
soulože, provést v první desítce (přičemž ale chodili s dívkou více
méně dál). Takže Britky připadaly americkým vojákům frigidní. Ty si naopak
myslely, že je Američané považují za lehké ženy, které jim nestojí za celý akt chození.
Jak jednoduché při bližším prozkoumání.
Jen o pár měsíců později byla
kulturní antropologie opět úspěšně využita. Po porážce Japonska si americká
vláda nechala antropology zpracovat studii, jak by mělo být se poraženou společností
zacházeno a jak by měla být nově uspořádána. Mezi zásadní doporučení pak
patřilo to, aby (na rozdíl od denacifikovaného Německa, kde byly naprosto
všechny válečné elity „strženy“) císař nebyl jakkoli napadán nebo obžalován z válečných
zločinů a naopak zůstal jako jeden ze základních pojících prvků nové japonské společnosti.
Jak nám vývoj ukázal byla to správná, akademicky podložená volba.
A jak by tedy měla kulturní (a
sociální) antropologie mohla pomoct v arabském světě? Konkrétně v Iráku?
Zaprvé informacemi. Je tristní, jak neinformovaní američtí vojáci do Iráku šli
a kolika bolestivých přehmatů se tak dopustili. Bohužel to poukazuje na
dogmatičnost, nepřístupnost a špatné přesvědčené o vlastní (jediné) pravdě
současné americké (neokonzervativní) administrativy.
Bez ohledu na politickou
(demokratickou nebo republikánskou) příslušnost, dokáže-li nový vůdce/vůdkyně
USA přistupovat k arabskému světu jako k sobě rovnému, může
antropologie posloužit podruhé. Vysvětlit různé západem doposud odmítané jevy a
fakta. Co víte o burce? Já pouze to, že je to zahalení žen v muslimském světě.
Jaké ale má své skryté strukturální funkce? Svoji reálnou, nemytologickou/nenáboženskou
funkci v islámské společnosti?
Pokud úspěšně přijmeme druhou
pomoc antropologie, může posloužit potřetí. Pochopíme-li základní jevy v
islámském světě, pak je může přizpůsobovat západním standardům a naopak, aby
vznikla opravdová demokracie, která bude prospěšná oběma stranám. Např. na
první pohled je jasné, že účelem useknutí ruky zloději dle práva šáría je
zabránit mu opět krást. Stejně tak je to symbolicky preventivní, výstražný
trest pro ostatní. Tento trest vychází z dob vzniku islámu (a nebojte se i
tzv. civilizovaná Evropa si podobných absurdit užila více než dost – za všechny
vyhánění ďábla plamenem z čarodějnic), proto by mohli západní
(antropologičtí) experti vynajít takový trest, který nebude nesmyslně krutý,
ale bude ctít původní účel.
To, co se opisem snažím v celém
článku sdělit, je to, že neexistuje správná civilizace a že spousta nesmyslných
jevů má při detailním a nezaujatém pohledu najednou logické vysvětlení. Proto šroubování
různých kulturních standardů stůj co stůj na jiné společnosti, než ze kterých
pocházejí, je špatné a nepovede k ničemu jinému než k nepochopení. Nepochopení
pak k nenávisti a nenávist jedině k (nesmyslné) válce.