Reklama
 
Blog | Jan Haisman

Quis custodiet ipsos custodes?

Média jsou hlídačem demokracie. Souhlas. Kolik zkorumpovaných vlád a vládců padlo právě díky tomu, že některé z médií odhalilo jejich nekalosti a nepravosti. Za všechny si připomeňme Stanislava Grosse a jeho byt, Jacquesa Santera a jeho Evropskou komisi v roce 1999 nebo započatý impeachement prezidenta Clintona pro lži kolem jeho odhalené nevěry. Vše se zdá být v pořádku, média fungují, demokracie je zachráněna, všichni spolu žili šťastně až do smrti, ale…

Ale kde
bereme tu jistotu, že výrazně pravicová MF Dnes půjde po skandálech ODS se
stejnou razancí, s jakou šla po skandálech ČSSD? Že se Právo ve svých
článcích opře stejně do politiků ČSSD i ODS? Samozřejmě, že tuto záruku nemáme
a nikdy mít nebudeme.

Ale co teď s tím? Vždyť správný hlídač musí být
nestranný a věnovat se každému stejným dílem. Co si má „chudák“ občan počít?
Můžou vůbec existovat nestranná média?

Nemohou –
je to stejný protimluv jako nestranný politolog. Protože aby se člověk stal
politologem musí úspěšně strávit nejméně 5 let na vysoké škole, což je tradičně
pravicové a liberální prostředí, nemůžeme předpokládat, že by mohl ve svém
vyjadřování být nestranný. Proto se taková spousta politologů (kromě Jiřího
Pehe a Bohumila Doležala) vyjadřuje pouze v analytické rovině a na vtíravé
otázky ohledně budoucího politického vývoje odpovídá nudným výčtem možností bez
jejich pravděpodobností, aby se vyhnuli vlastním preferencím.

Takže
nestranní novináři nejsou. Jak se jako čtenář zachovat? Zaprvé vybírejme si
takové noviny a novináře, které otevřeně deklarují svoji orientaci. Protože ti,
kteří tak nečiní nám v drtivé většině případů pod rouškou nezávislosti
vnucují názory ať už zleva nebo zprava. Víme-li, že MF Dnes je nakloněna ODS,
pak si dovedeme představit, jak bude informovat o snahách ČSSD ve vládě. Stejně
tak Právo nevynechá příležitost srazit kroky ODS tamtéž. Tím, že články z novin
budeme číst jako reprezentující určitý segment společnosti, můžeme k nim
začít kriticky přistupovat nikoliv jako k jediné pravdě, ale jako
k jednomu z mnoha názorů.

Reklama

S tím
také souvisí druhý způsob „ochrany“ před vlastní názorovou chudostí. Čtěme výše
popsaným způsobem co nejvíce periodik. Za konzervativní část společnosti Mladou
Frontu Dnes, za levicovou Právo, za liberální Hospodářské noviny (nebo Respekt)
a za středo-levicovou noviny Lidové.

A kdo tedy hlídá
hlídače? My sami, občané a čtenáři. Tím, že jim nebudeme „baštit“ jejich
výplody zcela nekriticky a nebudeme je považovat za jedinou pravdu. A pokud to
se svoji „nezávislostí“ a „pravdou“ přeženou, můžeme jim to vždy vrátit
v podobě nižší čtenosti – velmi rychle si rozmyslí, zda se stát pouze
hlásnou troubou některé z politických stran nebo se přiznat ke své
orientaci, ale jinak zachovat názorovou umírněnost.