Samotná novela je jasná. V krajských
volbách se snižuje hranice preferenčních hlasů k posunu na kandidátce z 10
% (platných hlasů pro danou politickou stranu) na 5 %. Ve volbách do EP se
zvyšuje počet preferenčních hlasů voliče ze 2 na 4.
Důvodová
zpráva je jasná: zaprvé se sjednocuje počet preferenčních hlasů ve všech
volbách – 4 jsou už běžné u krajských i poslaneckých voleb. (Jak uvádí autoři,
volič může být zmatený a zbytečně propadne jeho hlas ve volbách do EP, když v častějších
volbách je počet preferenčních hlasů vyšší.) Zadruhé snížením hranice postupu
se zvyšuje možnost voliče ovlivňovat pořadí kandidátky, tedy pravověrně
vyjádřit svoji volbu. Čím větší vliv na výsledek voleb, tím větší demokracie
volby pro jedince. (Nebavíme se o tom, jak moc voliči právo preferencí
využívají. I přes časté hlasování pro celou kandidátku, se preferenční více či
méně projeví v každých volbách – naposledy případ poslankyně Jacques nebo
staronového starosty Jančíka.)
Standardním procesem se zákon
dostal do vlády, která k němu přijala zamítavé
stanovisko. Co je na něm zajímavé, je odůvodnění.
a) „Není prokázáno,
že zvýšení počtu možných preferenčních hlasů by bylo motivačním faktorem pro
vyšší účast voličů při hlasování, jak se to jinak v důvodové zprávě
předpokládá.“
Nevím, nemám k tomu vědeckou
studii, která by to podpořila, ale u těch lidí, kteří možnost preferenčních
hlasů využívají (mě nevyjímaje), je zvýšení jejich váhy dalším více než pádným
důvodem, proč jít k volbám, když nám jich politici svým chováním, ani rozhodnutími moc nedávají.
b) „Návrh
jednoznačně nesjednocuje pravidla pro užívání přednostních hlasů v našich
volebních systémech, přičemž pro toto sjednocení není ani důvod, neboť funkce
voleb do různých zastupitelských sborů je vzhledem k rozdílným úlohám
těchto sborů různá.“
Vládní formulace je tak trochu
zavádějící, protože novela „sjednocuje pravidla pro používání přednostních
hlasů v našich volebních systémech,“ ve kterých se užívá poměrný systém. A já osobně pro
toto sjednocení vidím důvod právě v jednoduchém zmatení občanů, kdy každá
ves (volby), jiný pes (preferenční hlasy a jejich váha). Když to systému
neškodí, nevidím na tom nic špatného.
A pozor perlička na závěr:
c) „Změny ve
volebním systému, provedené bez náležitých rozborů a širší diskuse, mohou mít,
bez ohledu na úmysl navrhovatelů, negativní důsledky; nutno rovněž přihlédnout
k tomu, že politický systém České republiky je založen na dobrovolném
vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické
principy, což se nepochybně promítá i do demokratických metod, jakými jsou
kandidátní listiny sestavovány.“
Ano, systém navrhovaná změna
může mít „negativní důsledky“, jenže ne pro voliče ale pro strany, které tak
přicházejí o kousek vlády nad skutečnosti, kdo bude zvolen zástupcem. A zadruhé
by mohli samotní kandidáti rozjíždět osobní kampaně, které by mohli zasahovat
do zájmů stranických center. (Tak jak se stalo loni v červnu na Slovensku,
kde byla posílena role preferenčních hlasů a kandidáti vedle centrálních
kampaní platili i ze své kapsy a úspěšně tak přeskakovali na první místa.) I
závěrečná věta u mě vyvolává údiv. Její formulace je neskutečně negativní a
obranářská: jakoby vláda předpokládala, že předkladatelé svým návrhem
předpokládají, že strany sestavují kandidátky nedemokraticky. Nikoliv. Ale další
stupeň selekce v podobě posílení hlasu konkrétního voliče oslabuje
politické strany – a o tom, jak se na to ty naše dívají, jsem už jednou psal v Českém politickém
„ach jo“.
(Zákon budu na jeho cestě Parlamentem sledovat, a pokud napíšete svému poslanci a později i senátorovi na jeho podporu, nemůžete nic ztratit. Jenom získat.)