Ihned na začátku příspěvku je
nutné říct, že od roku 2005 do roku 2006 jsem byl členem Evropských demokratů
(následně SNK Evropští demokraté). Proč? Protože se považuji za liberálně
smýšlejícího člověka a minimálně ED jsem za liberální stranu považoval. A
upozorňuji a přiznávám, že ne vždy se mé praktické názory na různé události
mohou shodovat s akademickým obsahem tohoto slova.
Nicméně, krátce k mým názorům:
jsem pro (nepopulisticky) nízké daně, které dokáží uživit stát, který nebude
sociální kvočnou pro ty, kteří nechtějí, ale naopak pomůže těm, kteří nemohou;
jsem pro placení školného (mezi studenty VŠ snad rarita) a ve zdravotnictví;
jsem pro nehysterickou ekologickou politiku, která se vyrovná ekonomickým
zájmům, ale zároveň se nesnaží tvrdit a chovat, že jakákoli činnost člověka v přírodě
je špatná; jsem pro hluboký rozvoj občanské společnosti, která bude tvrdě
kontrolovat a potlačovat manýry jakéhokoli jedince nebo skupin na vrcholu
politického systému; jsem pro boj proti korupci všemi prostředky; jsem pro
rozvoj tolerance a stát takový, který mi poskytne svobodu na to, abych vynikl a
vybudoval si své „štěstí“; jsem pro hlubokou integraci EU a vstup Turecka do
ní; jsem pro opravdovou liberalizaci světového obchodu a odbourání (zvláště)
zemědělských ochranářských opatření atd. atd.
Jenže která z českých stran
mi tohle může nabídnout? Předem odmítám KSČM. U ČSSD mi může být sympatická
snaha o posilování občanské společnosti a lidských práv, ale při její současné
garnituře, která si neuvědomuje, že konec (ekonomického) růstu je jen otázka
času, nemůžu pomyslet ani na prohlédnutí jejích volebních kandidátek (snad až
na komunální volby). Taktéž odmítám KDU-ČSL jako stranu konfesně konzervativní,
i když její ekonomický program má mé plné sympatie.
A co ODS? Přes skvělý ekonomický
program nemůže tato strana počítat s mým hlasem díky odmítání evropské
integrace, odporu k občanské společnosti a hlavně osobám typu Langer nebo
Tlustý v jejím čele. (S radostí si počkám zda-li a až postoupí současní
hejtmani a jejich garnitura do čela strany a celostátní politiky.)
Z parlamentních stran mi
zbývají už jen Zelení. Co se týká společenského programu (tedy neekonomických
otázek) jsme zajedno. Nicméně právě ekonomický program (např. odmítání
školného), přehnaný ekologismus a nejistota, zda-li strana zůstane tak
středovou i po odchodu Martina Bursíka, z ní dělá stejně nesnadnou volbu
jako z ODS.
Jeden by si řekl: „Ten Haisman
je ale vybíravý. Tak si vyber některou z neparlamentních stran.“ Taky jsem
tak učinil – Evropští demokraté. Z původního nadšení se stalo zklamání,
které začalo spojením s SNK sdružení nezávislých a eskalovalo v podobě
senátních a komunálních voleb.
Chyba 1: Spojení liberálních
městských ED s venkovskými konzervativními SNK.
Chyba 2: Neschopnost upozornit
na problematiku nevyplacených peněz za mandáty v pražském zastupitelstvu.
Chyba 3: Monotematická
nezvládnutá nudná parlamentní kampaň na téma korupce, ale hlavně nulová
vnitrostranická diskuze o neúspěchu – hlavně, ze jsme se/se stali první
neparlamentní stranou.
Chyba 4: Totální propad v senátních
a komunálních volbách opět bez vnitrostranické diskuze a neschopnost vyjednat
společný senátní klub s KODem. (Vždyť je to jenom na 2 roky a příště už /jsme/
mohli mít většinu ve spojeném klubu.)
To ani nemluvím o dokumentu předsedkyně Hybáškové o směřování SNK ED v roce 2007, který se ke mě dostal. A ostatní marginální strany typu
ODA, LiRA nebo US-DEU odmítám. Takže i poslední možnost pro voliče-liberála
padla. Abych řekl pravdu, nevím, co budu u příštích (krajských) voleb dělat.
Rozhodně nechci nejít volit, protože to považuji za jedno ze svých výsadních
práv, jak ovlivňovat dění ve státě (kraji, městě). Ale naše politická scéna mi
moc šancí nedává. Snad si budu muset založit vlastní stranu…