Reklama
 
Blog | Jan Haisman

Změňte systém!

Marek Švehla a Petr Třesňák napsali ve svém otevíracím článku Respektu 7/2007 „Děti proti školám“ (odkaz pouze pro platící) následující: „Podobnou depresi bude mít, když neuspěje (dítě – pozn. autora). Trauma z neudělaných přijímaček ve věku deseti let není maličkost a může dítěti způsobit mindrák a stres pro další zkoušky.“ Tak tedy slyšte příběh pravdivý...

Moji rodiče jsou oba inženýři (organické
chemie) a samozřejmě mi už odmala vtloukali do hlavy, že musím jít na vysokou
školu… (Myslím, že dost mých vrstevníků to zná.) V tom věku jsem
nevěděl, co přesně to znamená a ani jsem nad tím nepřemýšlel. Takže bylo
rozhodnuto, že se přihlásím na místní/okresní
gymnázium
(na kterém už byl můj o čtyři roky starší bratr) – z páté třídy
ZŠ do primy gymnázia.

Bohužel jsem neuspěl – pamatuji si,
že jsem snad byl o pět, šest nebo sedm míst pod čarou. Nicméně ten obrovský
tlak. Rodiče nikdy nic neřekli (a naopak mě podporovali), ale víme, že děti
nejsou hloupé a vidí i ty věci, které jim dospělí říct nechtějí. A já viděl. Další
hřebíčkem do rakve bylo chování prarodičů z otcovy strany, kteří ke mně
neměli dvakrát kladný vztah, a tohle moje selhání jim přišlo velmi vhod. A v neposlední
řadě mě naprosto srazilo, že se na „gympl“ dostal do té doby můj nejlepší
kamarád, se kterým jsme chodili na ZŠ. (Samozřejmě, že už během prázdnin a
následného prvního pololetí jsme naprosto ztratili kontakt.)

Záchranou pro mě bylo to, že
tehdy přijímali pouze jednu třídu. Další nabírali hned následující rok. I když
se značnou nervozitou, nakonec se zadařilo a já šel z šesté třídy ŽS do
sekundy gymnázia. Autoři článku psali o vznikajícím elitářství. Mají naprostou
pravdu. Dlouho jsme si to myslel já i moji spolužáci. Nevím, jak přes jeho
ochranné bariéry pronikli oni, já díky partě potomků kamarádů mého otce. Ani
jeden z nich nechodil na gymnázium. Ale všichni byli naprosto čestní a
rovní lidé. Nikdy jsme neskončili u drog, drobné kriminality nebo
ostentativního pubertálního opilství. Proto říkám: zrušte víceletá gymnázia!

Reklama

K tehdejší (a vlastně ještě
pořád dnešní) úrovni školství ještě jedna poznámka. Rozhodně jsem
exceloval v humanitních oborech, naopak propadal v těch přírodovědných
(snad se zkombinovaly nějaké přírodovědné antigeny od obou rodičů chemiků). Mým
nejlepším předmětem byl zeměpis (za celé gymnázium jsem neměl jinou známku než
za 1). Nicméně, když nás ve čtvrťáku učitelka (pardon, paní „profesorka“)
nutila učit se asi 15 českých pohoří, jejich nejvyšší horu, způsob vzniku atd.,
tak jsem to odmítl s tím, že je to zbytečné biflování, když si všechny
údaje můžu najít v atlase. Odpovědí mi bylo, že to takhle chtějí osnovy.
Provokativně jsem následující písemku odevzdal prázdnou a samozřejmě dostal za
5. Nakonec i přes 9 ostatních jedniček a nespočet plusů za referáty apod., jsem
poprvé za celou gymnaziální éru v posledním pololetí ve čtvrťáku dostal ze
zeměpisu za 2. Nejenže na gymnáziích nejsou elitní žáci, ale ani učitelé.

Nicméně čas pokročil a já šel k tak
dlouho očekávaným přijímačkám na VŠ. Zadal jsem si všechny politologie v republice
(2x Praha, Brno, Olomouc, Plzeň). Ale ta nervozita, ta podvědomá zkušenost se a
strach z reakcí okolí, pokud neudělám… Neudělal jsem, resp. neudělal
jsem do Olomouce a Plzně, do Prahy a Brna jsem nebyl přijat z kapacitních důvodů.
Pro mě to byla ohromná rána. Když jsem viděl spolužáky a kamarády, jak si
(opět) odcházejí žít vysokoškolský život, a já (humanitní premiant) zůstal
mimo. Ano, může to působit tak, že jsem byl akorát namyšlený a oprávněně mi
spadl hřebínek, jenže i kdyby to byla pravda, nezmenšuje to škodu, kterou to na
mě učinilo.

Následující rok znovu: Plzeň,
Praha, Brno, (nově přidaný) Hradec Králové z kapacitních důvodů, Olomouc
neuspěl. Nemusím říkat, jak jsem se cítil… Nakonec jsem byl na odvolání
přijat do Hradce Králové (kde snad v červnu úspěšně složím bakalářské
státnice). Nicméně celé tohle dobrodružství mě stálo spoustu psychických sil,
slabší (zatím nevyléčenou) psychickou nemoc, spoustu sebeúcty a pár dobrých
kamarádů (kterým jsem se jako neúspěšným úspěšným nemohl podívat do očí), stát
pak zdravotní příspěvky na psychofarmaka a podpora v nezaměstnanosti (a s ní
placené sociální a zdravotní pojištění). Takže se nebudete divit, když říkám: Setsakra probuďte se a změňte systém!

UPDATE 8.3.2007: Kuchtová seznámila vládu se změnami, které plánuje ve školství; Vláda promění vysoké školy