Která země je tedy dle mého
názoru evropským Irákem? Jedná se o Bosnu a Hercegovinu (BaH). Tato relativně
malá země (přes 50 000 km2 a skoro 4 000 000 obyvatel)
vznikla v roce 1995 na základě Dyatonských dohod jako řešení války mezi
Chorvaty a Bosňáky (Jugoslávci muslimského vyznání) na jedné straně a Srby na
straně druhé, kteří se při rozpadu Titovy federace snažili připojit k Srbsku.
Nemá cenu rozebírat ani příčiny a průběh války, jež si vysloužila samostatný
soudní tribunál pro zločiny proti lidskosti.
Vnitřní uspořádání BaH vzniklo na
základě Přílohy 4 Daytonských dohod – Ústavy Bosny a Hercegoviny. (Což je sama
o sobě politologická zvláštnost, že mezinárodní smlouva je nadřazena ústavě
státu.) Teď se držte: BaH se skládá ze 3 konstitutivních prvků (Federace Bosny
a Hercegoviny /= Bosňáci + Chorvaté/, Republika srbská a Distrikt Brčko) a 3
konstitutivních entit (Bosňáci, Chorvaté, Srbové). Kolektivní hlavou státu je
tříčlenné předsednictvo volené přímo na 4 roky, každý z jeho členů
zastupuje jeden konstitutivní národ, přičemž v čele předsednictva se
střídají po 8 měsících. Vláda je standardně jmenována Předsednictvem, přičemž
potřebuje důvěru Poslanecké sněmovny.
Ta se skládá z 42 poslanců
volených na 4 roky: z Federace Bosny a Hercegoviny pochází 21 poslanců
volených v pěti vícemandátových obvodech a 7 jako kompenzační mandáty pro
menšiny; v Republice srbské je voleno 9 poslanců ve třech vícemandátových
obvodech a 5 jako kompenzační mandáty. Horní komorou je Sněmovna lidu, kde má
každá ze tří konstitučních entit po 5 zástupcích na 4 roky (v FBaH jsou voleni
místní Sněmovnou lidu /horní komora/, v RS jsou voleni Národním
shromážděním /dolní komora/), přičemž každá entita má právo veta, jež je v konečné
fázi posouzeno Ústavním soudem.
A aby toho nebylo málo, ten se
skládá z 9 soudců – 4 jmenovaných z FBaH, 2 z RS a 3 předsedou
Evropského soudu pro lidská prává po konzultaci s předsednictvem BaH,
přičemž to nesmí být občané BaH a ani sousedních států. (Opět malá
politologická kuriozita, kdy část vrcholného orgánu ochrany ústavnosti je
jmenována elementem mimo samotný stát.) Dále tu je Úřad vysokého představitele
(v současnosti Němec Christian Schwarz-Schilling), který od roku 1997 má
veškerou výsadní a finální moc nad rozhodnutími a i politiky v Bosně a
Hercegovině. Máte v tom zmatek? A to jsme se ještě nedostali k uspořádání
Federace nebo Republiky srbské… Nemusíte se bát, nebudu vás tím mučit.
(Nicméně, kdo by měl zájem, zde
se nachází článek, který vám uspořádání Bosny a Hercegoviny a jejích součástí
plně osvětlí.)
Co má tedy společného Bosna a
Hercegovina, Kosovo, Srbsko a Irák? Nejprve islámská země v rozvratu: Jak
je vidět, tak diktovaná politika a její pravidla zvenčí (resp. takový diktát,
který nerespektuje politickou realitu) jsou pouze ke škodě. O Iráku mluvit
nemusím, a z Bosny a Hercegoviny stačí zmínit několikeré zásahy Vysokého
zmocněnce vůči politikům a stranám na všech stranách. Systém obou zemí je
diktovaný zvenčí a udržovaný uměle. Proto, až jednou jeho mezinárodní garanti
odejdou, pokud se do té doby dostatečně nekonsoliduje, je velmi pravděpodobné,
že se zhroutí.
A teď ke Kosovu a Srbsku. Jejich
vztah k Bosně a Hercegovině, byť nepřímý, je zdaleka důležitější než u
Iráku. Jde totiž o to, že pokud bude Kosovu dána samostatnost v jakékoli podobě,
tak se
bosenští Srbové budou snažit o to samé. Nicméně to samozřejmě není chyba kosovských
Albánců a ani nejde o to, že bych jim nepřál samostatnost. Ta totiž spočívá v samostatném
uspořádání Bosny a Hercegoviny, které jako dynamit čeká na zapálení od
některého z menších sporů v regionu. A zde je nutné se obrátit k chování
jednotlivých entit. Bosňáci chtějí jistotu proti jakýmkoli silovým zásahům ze
strany Srbů, což pro ně je Bosna a Hercegovina. Chorvaté chtějí oddělení od
Federace Bosny a Hercegoviny a vznik vlastní geografické administrativní
jednotky (rozuměj vlastního státu) v rámci celého státu. A Srbové, byť že
i zde jsou demokratické proudy, převažuje pocit, že jsou obětí poválečného
uspořádání Balkánu, a více či méně intenzivně se chtějí připojit k Srbsku.
Nemám řešení a ani jsem se o něj
v tomto příspěvku nesnažil. Šlo mi spíš o to upozornit, že i když Slovinci
přijali euro, velmi blízko od jejich „hapilly ever after“ doutná bomba, která
může zasáhnout i nás.
Nicméně pokud bych se měl
pokusit nastolit nějaká řešení, pak je to rozhodně uznání Chorvatům jejich
vlastní geografické jednotky. (Kolik dvojčlenných federací podle vás vydrží
dlouho bez problémů? Dovolte mi připomenout pár „úspěšných“ za všechny: Češkoslovensko/Československá
federativní republika/Česko-Slovenská Federativní Republika; nedávno rozpadlá
Federativní republika Jugoslávie /= Srbsko a Černá Hora/; problematická situace
v Kanadě nebo Belgii…) A druhou částí musí být zatažení Srbů do celého
projektu (např. i přejmenováním státu, tak aby odrážel i jejich účast).
(Autor článku nebude v diskuzi reagovat na anonymní příspěvky.)