Nejdříve krátce k historii.
Jak známo ve Spojeném království se volí tzv. systémem prvního v cíli
(first past the post, FPTP), tedy relativní většinou (mandát získává ten, kdo
získá nejvíce hlasů). Ale v 19. století v určitých společenských
kruzích rostla nespokojenost s důsledky, které tento systém přináší. Proto
vznikla „Společnosti pro proporční zastoupení“, jejímž členem byl např. i John Stuart Mill.
Nicméně ke změně volebního systému v samotné Velké Británii nikdy nedošlo,
ale se pokusnými laboratořemi staly kolonie. V roce 1896 byl
v Tasmánii zaveden systém jednoho přenosného hlasu (single transferable
vote, STV) a 1892 v Queenslandu AV. Pro zajímavost STV bylo zavedeno roku
1922 v Irsku (jako britská podmínka jeho osamostatnění) a ve stejné formě
je platné až dodnes. (Pokud by byl snad zájem, můžu jej popsat v jiném
článku.)
A teď tedy k samotné
podstatě. Alternativní hlasování je většinový systém – tedy volí se
v jednomandátových obvodech (v Austrálii 1 obvod = cca 80 000 voličů)
a k jeho získání je nutná většina hlasů. Vzhledem k podstatě systému
(viz níže) je to většina absolutní – 50 % + 1 hlas. Potud vše normální,
alternativnost tohoto systému spočívá ale v tom, že volič sice má jakoby 1
hlas, jenže v rámci tohoto svého hlasu označí všechny kandidáty číslicemi
od 1 do x (x = počet kandidátů) s tím, ze číslo 1 znamená nejvíce
preferovaného kandidáta, číslo 2 druhého nejvíce preferovaného kandidáta atd.
Volební lístky tak vypadají přibližně následovně.
A jak se tedy vypočítává zisk
mandátu? Vše ukážu na fiktivním obvodu, ve kterém kandidovalo 5 kandidátu,
přičemž hlasovalo 2000 voličů – tedy k získání mandátu musí kandidát
získat 1001 hlas. Po jejich sečtení vyšla tato tabulka kombinací hlasů:
|
| PREFERENCE: | ||||
| HLASY: | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. |
| 185 | Smith | Melba | Kelly | Wilson | Sullivan |
| 242 | Melba | Sullivan | Wilson | Smith | Kelly |
| 451 | Smith | Sullivan | Melba | Kelly | Wilson |
| 398 | Sullivan | Melba | Smith | Kelly | Wilson |
| 261 | Wilson | Kelly | Melba | Smith | Sullivan |
| 11 | Kelly | Melba | Smith | Wilson | Sullivan |
| 92 | Melba | Kelly | Wilson | Sullivan | Smith |
| 157 | Wilson | Sullivan | Melba | Smith | Kelly |
| 203 | Kelly | Sullivan | Wilson | Melba | Smith |
Jako základ se sečtou 1.
preference pro kandidáty:
| pořadí | kandidát | 1. preference | součet |
| 1. | Smith | 636 | (= 185 + 451) |
| 2. | Wilson | 418 | (= 261 + 157) |
| 3. | Sullivan | 398 |
|
| 4. | Melba | 334 | (= 242 + 92) |
| 5. | Kelly | 214 | (= 11 + 203) |
Jak je vidět, tak žádný
z kandidátů nedosáhl požadovaného počtu hlasů (1001). V takovém případě
se vyřadí nejslabší kandidát (Kelly), ale (!) hlasy voličů pro něj nepropadnou
a poměrně se rozdělí podle jeho 2. (resp. 3., 4., atd.) preferencí dle
následujícího vzorce:
2.
(resp. 3., 4., atd.) preference * q,
přičemž q = všechny hlasy škrtaného
kandidát / 1. preference škrtaného kandidáta.
Škrtáme kandidáta Kelly, jeho
hlasy se rozdělí podle 2. preferencí těch hlasů, kde byl na prvním místě:
| q = 214 / 214 = 1 | |
| 1. preference: | 2. preference: |
| Kelly (škrtá se) | Melba = 11 * 1 = 11 |
| Kelly (škrtá se) | Sullivan = 203 * 1 = 203 |
Vypočítané hlasy přičteme daným
kandidátům, takže pořadí vypadá následovně:
| pořadí | kandidát | hlasy | součet |
| 1. | Smith | 636 |
|
| 2. | Sullivan | 601 | (= 398 + 203) |
| 3. | Wilson | 418 |
|
| 4. | Melba | 345 | (= 334 + 11) |
Jak je vidět, nikdo nedosáhl potřebné
většiny (1001 hlas), proto se opět škrtne nejslabší kandidát (Melba) a jeho
hlasy se stejnou metodou přepočítají:
| q = 345 / 334 = 1,03 |
|
| 1. preference: | 2. preference: |
| Melba (škrtá se) | Sullivan = 242 * 1,03 = 250 |
| Melba (škrtá se) | Wilson = 92 * 1,03 = 95 |
Vypočítané hlasy přičteme daným
kandidátům, takže pořadí vypadá následovně:
| pořadí | kandidát | hlasy | součet |
| 1. | Sullivan | 851 | (= 601 + 250) |
| 2. | Smith | 636 |
|
| 3. | Wilson | 513 | (= 418 + 95) |
Opět nedosáhl nikdo potřebné
většiny, škrtá se nejslabší kandidát a přepočítávají se preference na hlasy
s tímto výsledkem:
| q = 513 / 418 = 1,23 |
|
| 1. preference: | 2. preference: |
| Wilson (škrtá se) | Smith = 261 * 1,23 = 320 |
| Wilson (škrtá se) | Sullivan = 157 * 1,23 = 193 |
Vypočítané hlasy přičteme daným
kandidátům, takže pořadí vypadá následovně:
| pořadí | kandidát | hlasy | součet |
| 1. | Sullivan | 1044 | (= 851 + 193) |
| 2. | Smith | 956 | (= 636 + 320) |
Kandidát Sullivan získal
nadpoloviční většinu všech hlasů a získává tak i mandát. Kdyby se hlasovalo
pouze podle prvních preferencí, tak v té době třetí Sullivan neměl ani
polovinu potřebných hlasů. Což je hlavním účinkem alternativního hlasování –
psychologický efekt na voliče, jejichž hlas prakticky nepropadá a určitá jeho
část vždycky pomůže některému z kandidátů. Proto si dovolí v 1. preferencích
vyjádřit volbu „srdcem“ a v 2. a 3. preferencích pak volbu „rozumem“.
Vyhrává tedy ten kandidát, který je pro voliče nejvíce přijatelný, resp.
nejméně nepřijatelný.
Nicméně je mylné domnívat se, že
by takový systém nahrával nezávislým kandidátům nebo menším stranám.
V konečném důsledku je to pořád většinový systém s jednomandátovými
obvody, takže jde hlavně o osobnosti kandidátů, kteří se v Austrálii s vidinou
lepšího finančního zajištění schovávají pod křídla velkých stran (liberálně
konzervativních Liberálů nebo sociálně demokratické Labor Party). Spolu
s dalšími podmínkami (jako je geografické a ideové rozmístění voličů aj.)
právě tento většinový systém na protilehlém kontinentu dlouhodobě stabilizoval
bipartijní systém dvou výše uvedených stran.
Na závěr mi dovolte kratičkou
omluvu a nápravu: veškeré zde uvedená fakta a většina použitých příkladů bych
vám nemohl předat nebýt přednášek doktora
Outlého.