Představte si, že jsem byl
jmenován ministrem životního prostředí v Topolánkově vládě. Po důstojném
jmenování a podepsání listin, jsme se šli fotit na tolik známé schody. A tady
to začalo. Stáli jsme na schodech a zatímco si nás fotografové „dávali“, jsem
najednou já, Jiří (Čunek) a oba Mirkové (Topolánek a Kalousek) začli zpívat
českou verzi hymny amerických
mariňáků (instrumentální
verze):
My sloužíme svému národu,
my sloužíme na moři
a pro lidská práva svobodu
naše srdce zahoří.
Jeden každý na svém místě stál,
bojový když zazněl ryk,
s čistým štítem všude bojoval
americký námořník.
Ale to nebylo všechno. Jak je to
ve snech, tak jsem se jako pozorovatel celého toho děje vznesl a viděl vše s nádherným
nadhledem. A představte si, celá vláda (kromě prezidenta) začala vytvářet různé
choreografie ve stylu zpěvu a melodie jako vodní akvabely. No neskutečná
podívaná – nejlepší byli Cyril Svoboda a Martin Říman. Nakonec jsme grandiózně
zakončili. Jenže pan prezident na nás všechny byl naštvaný, že prý znevažujeme
tak vážný akt, kterým jmenování nové vlády je. Chtěl jsem mu něco odpovědět,
ale v tu chvíli jsme se probudil.
Uff, to byl teda úlek. Říkal
jsem si, co to mělo znamenat? Potřeboval bych profesionální/ho
vykladačku/vykladače snů? Jak jsem se já, liberální volič ocitl na místě
předsedy Strany zelených? Jaktože se ke mně hned od začátku přidali oba Mirkové
(Topolánek je chasník, tak bych to čekal, ale křesťan Kalousek?) a Jiří (možná
mají Valaši nějaké hudební geny)? A jak je možné, že se hned od začátku
nepřidal nikdo od Zelených? Kde se vzal ten taneční a pěvecký um u Martina „zrušme
těžební limity“ Římana a Cyrila Svobody? Proč jsem se probudil právě ve chvíli, kdy
jsem chtěl pana Profesora vyplísnit za nedostatek humoru? A co na to Jan
Tleskač?