Samozřejmě, že něco vlastní.
Vlastní armády, policie, školy nebo domovy důchodců. To ale nejsou aktivní ekonomické
podniky. Nicméně když právě takové vlastní, bývá dost často katastrofa. Jak
píšou HN 23. února 2007 „Airbus
doplácí na národní spory“. Kde je chyba? Totiž v tom, že podnik (jehož
hlavní úkolem je zhodnocovat zisky svých vlastníků/investorů) je řízen politiky
jako národní zájem.
A v tom je ta chyba. Chudák
EADS (mateřský koncern Airbusu) je na tom špatně – vlajková loď obří letadlo A380 má zpoždění. Na tom vydělává
hlavně konkurence. Což je uhelný kámen všech problémů EADS. Koncern sám vznikl
v roce 2000 a
to hlavně z důvodu konkurence americkým výrobcům. A tak jej všichni
manažeři dosazení politiky také vedli. Nikoli pro zisk, ale jako budování Potěmkinovy
kulisy dostatečné konkurence např. Boeingu. (Tedy kromě Christiana Streiffa, který
vydržel v čele 99 dní do té doby, než vlastníkům /rozuměj politikům/
předložil drastický ozdravný plán.)
A stejný problém se vyskytl i teď.
Francouz ve vedení Louis Galloise přišel s obdobným plánem a Němec Tom
Enders je proti. A rozhodovat o tom budou politici, kteří musí hájit zájmy
svých občanů, ale hlavně musí získávat politické body svých voličů. A to se jim
zavíráním továren Airbusu nepodaří.
Jiným příkladem „jak vlastní
erár“ je odvolání
Harryho Roelse z čela plynárenského energetického koncernu RWE.
Důvodem bylo: „Záporný postoj (Harryho Roelse – pozn. autora) k akvizicím vadil
hlavně akcionářům z měst a obcí v Porúří, kteří ve firmě drží kolem
30 procent akcií.“ Sice neznáme plné pozadí náhlého odvolání, nicméně byla-li
jeho důvodem neochota šéfa koncernu zvyšovat zisky vlastních akcionářů (rozumnými
akvizicemi a růstem podniku), tak je to přesně opačný přístup než v případě
EADS.
Ono to totiž spočívá v tom,
který politik vlastní. Zatímco německá kancléřka nebo francouzský prezident se zodpovídají
desítkám milionů voličů a mají ve své moci jejich sociální a ekonomickou úroveň,
starosta (resp. místní městská rada) se zodpovídá „pouze“ desítkám, max.
stovkám tisíců voličů. To hlavní ale je, že z jejich pozice nemohou ovlivňovat
výši daní nebo příspěvku v nezaměstnanosti. Řeší hlavně to, kde a jak
postavit chodník nebo školu, a rozpočet jim můžou vylepšit hlavně maximální
zisky z vlastněných podniků. (To mě tak napadá, že je škoda, že se české
obce a města zbavovaly akcií energetických podniků.)
Nicméně na závěr mě napadají dvě
otázky. Zaprvé je vůbec správné, aby stát vlastnil nějaké výrobní podniky?
(Když vždycky existuje riziko populistického zneužívání jako v případě EADS.)
A zadruhé trochu konkrétněji: jak jsme na tom s naším ČEZem? Vlastní ho
politici pro nás dobře? Kdo koho ovládá? A nebylo by lepší rovnou prodat? Jenže
nejsem ekonomický expert. Rozhodně, kdyby někdo z místních o tom napsal,
rád si to přečtu. A pro nás ostatní (laiky) je tu diskuze .