Kam se poděl druhý svět?

Je nutné říct, že zatímco první a třetí svět zůstal, přibyl
ještě svět čtvrtý
(nejméně rozvinuté oblasti planety), ale druhý se z podstaty
vlastní porážky kamsi rozplynul. Mohli bychom to vzít z jakéhosi
socio-ekonomického pohledu, kdy by druhý svět měl být jakousi střední třídou
planety. K tomu by nám mohl posloužit Index lidského
rozvoje (Human Development Index,
HDI), který pro Rozvojový program OSN v roce 1990 vyvinul pákistánský
ekonom Mahbub ul Haq.
Tento index se skládá z měření čtyř veličin: předpokládané délky života,
gramotnosti, vzdělanosti a životního standardu.

Podle poslední zprávy
z roku 2006 [pdf; 7,8
MB] se státy dají rozdělit do tří následujících kategorií (rozvinuté, HDI = 1 –
0,800; rozvíjející, HDI = 0,500 – 0,799; rozvojové, HDI = 0,300 – 0,499):

Takto postaveno, by dokonce naše
úvaha splňovala i klasický rys střední třídy – rozvíjející se státy tvoří skoro
polovinu žebříčku. Oprávněná námitka ovšem vychází z dalšího zásadního
předpokladu pro střední třídu: ta je základem demokratického a
tržně-ekonomického zřízení státu. Zaprvé je základnou vzniku nových elit, ale
také dodržování demokratických standardů. Zadruhé pak je hlavně spotřebitelem a
její konzum je pohonem ekonomiky.

U prvního můžeme použít index Svobody ve světě (Freedom in the World) amerického think
tanku Freedom House. Tento počítá na
stupnici od 1 (nejsvobodnější) do 7 (nejnesvobodnější) lidská práva a politické
svobody, následně každé zemi přidělí status „svobodná“, „částečně svobodná“
nebo „nesvobodná“. (Krátce k metodologii porovnání: každému statutu jsem
přiřadil hodnotu 1, 2 nebo 3 a udělal jejich průměr u zemí v jednotlivých
kategoriích HDI.)

Průměr rozvinutých zemí činil
1,286, u rozvíjejících se (naší „střední třídy“) 2,036 a rozvojových 2,161. Asi
všichni tušíme, že když se ve světové „střední třídě“ (základu demokracie)
nachází takové státy jako např. Libye, Rusko, Bělorusko, Saudská Arábie, Čína
nebo Súdán, nebude něco s ní (střední třídou, ale i světem) v pořádku.
Natožpak, když průměrně je tato „částečně svobodná“.

Co se týká ekonomického zaměření
světové střední třídy, z běžného tisku vím, že konzumu se věnuje hlavně
vyšší třída, a střední naopak je producentem prvotních nebo druhotných surovin
a polotovarů.

Jak je vidět, tento přístup nás
nikam nevede. Nejenže nevím, kam se tedy „poděl“ druhý svět (pokud za něj
nebudeme považovat rozvíjející se země dle indexu HDI, nicméně to je soubor tak
rozličných států, že je obtížné jej tak označit), ale ani naše teorie o
„světové střední třídě“ nemá žádné podklady – tyto státy nejsou ani oporou
demokracie, ani konzumní motory světové ekonomiky.

Mohli bychom ale zkusit jiný
přístup. Teorie tří světů během studené války byla založena na ideologické
spřízněnosti dvou bloků, resp. „neúčasti“ bloku třetího. Dá se takové
ideologické rozmístění vystopovat v dnešním svět? Pokud bychom přijali myšlenky
Samuela Huntingtona o střetu civilizací (nicméně ty považuji za diskutabilní),
pak by mohl být za první svět (kontinuálně) považován západní svět vyznávající
liberální demokracii a lidská práva, za třetí pak svět islámu, který se více či
méně není schopen odklonit od svého pojetí člověka, státu a náboženství.
Nicméně, které části planety by byly druhým světem? Ty, které se tohoto střetu
neúčastní? Jsou takové? Byla by např. Latinská Amerika spíše periferií Západu (tedy
součást prvního světa) nebo spíše nezúčastněným na daném konfliktu? A co
subsaharská Afrika, Indie, Rusko nebo Čína?

Ani tento koncept nás nikam
nevede. Prozatím nám nezbývá konstatovat než, že druhý svět není. Je totiž
otázkou, zda-li ještě platí i svět první, resp. třetí? Do určité míry takové
rozdělení bylo překonáno novým dělením Sever – Jih. Nicméně ani to není bez
vady.

PS: Jestli se ptáte, proč jsem
si dal takovou práci, abych došel k tak zjevnému, resp. žádnému závěru,
pak vězte, že jsem se vám pouze snažil zkráceně ukázat, jak může vypadat práce s textem
v humanitních oborech.