Maďarský zmatek

Tak jako ve většině
komunistických zemích, tak i v Maďarsku se volilo většinovým systémem,
který byl pro státostranu jednoduše ovlivnitelný. Po přeměně režimu tzv.
sjednáním začala rozsáhlá společenská diskuze na téma reformy volebního
systému. Demokraté jej samozřejmě chtěli změnit na co nejvíce poměrný, aby byly
ztíženy jakékoli manipulace voličů. Postkomunisté se naopak obávali, že
s takovým systémem by došlo k jejich rychlé marginalizaci. Výsledkem
tak je systém, který (na rozdíl od všech ostatních na světě) je těžce
zařaditelný do kategorií většinový, poměrný nebo smíšený. Nakonec obdržel
vlastní kategorii – tzv. supersmíšený volební systém.

Do maďarského jednokomorového
parlamentu se volí 386 poslanců – z nich 176 většinovým systémem, 146
poměrně a 64 na třetí (celostátní) úrovni. (Celkový počet poslanců je fixní,
ale počet mandátů v poměrné a třetí úrovni se může proměňovat). Nicméně
pozor (!): volič nemá tři hlasy, ale pouze dva.

Jak vyplývá z podstaty, tak
ve většinové části se jedná o jednomandátové obvody (1 obvod = cca 61 000
voličů), přičemž pokud v prvním kole nezíská žádný z kandidátů ½ (+
1) hlasů, koná se druhé kolo, do kterého postupují všichni kandidáti, kteří
obdrželi více než 15 % hlasů (minimálně ale 3). V obou kolech je stanovena
minimální volební účast: pro první 50 %, pro druhé 25 % voličů. Pro kandidaturu
je potřeba podpisy 750 voličů, což umožňuje vstup i nezávislých kandidátů. I přes možnost druhého
kola, roste počet kandidátů zvolených v prvním kole (dnes je to až 40 %
obvodů).

V poměrné části existuje 20
obvodů s nejmenším počtem mandátů mezi 2-4 a největším mezi 24-27. Účastnit
se mohou pouze politické strany (nebo jejich koalice), které kandidují
minimálně v ¼ jednomandátových obvodů daného poměrného obvodu. Mandáty se
přerozdělují stranám, které překročí 5% procentní uzavírací klauzuli, tzv.
Droopovou kvótou:

D
= [celkový počet hlasů / (počet mandátů + 1)] + 1.

Přerozdělování tzv. kvótou
znamená, že zisk hlasů se vydělí vypočítaným číslem. Zisk mandátu se rovná
celému číslu tohoto dělení. Přičemž maďarskou specialitou je, že dodatečný
mandát získají i strany, u kterých zbytek dělení překročí 2/3 kvóty. Ty
mandáty, které se takto nerozdělí, putují do třetí (celostátní) úrovně. Pro
ilustraci hypotetický obvod:

Pokud si připadáte zmateně, tak
si teprve počkejte na třetí úroveň zisku mandátů. Jak bylo řečeno, sem se
dostávají ty mandáty, které nebyly přerozděleny v poměrné části (z našeho
fiktivního obvodu jich přichází 6). Na této úrovni se mandáty přerozdělují
D’Hondtovým dělitelem – počet hlasů se dělí posloupností čísel, v tomto
případě 1; 2; 3; 4;… (jako při volbách do Poslanecké sněmovny). A to pouze těm
stranám, které mají minimálně 7 kandidátek v poměrné části a získaly zde
min. 5 % hlasů.

Do této úrovně jsou hlasy stran
přenášeny následovně:

a) přičítají se hlasy od jejich
neúspěšných kandidátů v jednomandátových obvodech;

b) přičítají se ty zbytky dělení
v poměrné části, které nevedly k zisku mandátu (tedy byly menší než
2/3 Droopovy kvóty);

c) odečítají se ty zbytky dělení
v poměrné části, které vedly k zisku mandátu (tedy byly vyšší než 2/3
Droopovy kvóty).

Přes původní očekávání obou
táborů každé další volby tímto systémem nahrávají velkým stranám (konzervativní
FIDESZ a socialistická MSZP) a naopak menší strany získávají stále méně
mandátů. Dalším znakem je, že ani v jednomandátových obvodech skoro vůbec
nevítězí nezávislí poslanci. Obojí svědčí o geografické i ideové usazenosti
voličů. Výsledky voleb tak stabilizují stranický (umírněný multipartismus = 3-5
stran) i politický systém (zaběhnuté koalice: socialisté + liberálové,
konzervativci + křesťanští demokraté) a usnadňují tak sestavování koalic a
následné vládnutí.