Jak se mi poslední dva semestry
snažil vtloukat do hlavy profesor
Brokl, každá věda má pět následujících atributů (a jestli jsem na nějaký
zapomněl, tak to nikomu neříkejte, protože tomu není dávno, co jsem u profesora
těsně ale přece prošel za 3):
1) instituce
2) lidi
3) metodologii
4) terminologii
5) subjekt
INSTITUCE. Těmi jsou hlavně a
zásadně vysokoškolské katedry. Vedle nich pak možná odborné společnosti. Ale
(!) rozhodně do nich nepočítejte různé think-tanky. Narozdíl od prvně
uvedených, ty nahlížejí na problematiku politiky silně subjektivně, což je dáno
i jejich financováním (ze soukromých zdrojů). Jak poznáte správné politologické
pracoviště? Na dveřích každého správného politologa najdete nalepenou spoustu
obrázků, vtipů nebo textů – pro válku v Iráku, proti, o rovnosti žen,…
Je pozoruhodné, že mezi nimi skoro nikdy nechybí fotka Alberta Einsteina s klasicky
rozcuchanými vlasy a vyplazeným jazykem.
LIDÉ. Existují dva druhy
politologů. První, chodí většinou v džínách a flanelové košily (nebo
různých variacích). Dost často mají viditelnou nadváhu, jsou zarostlí a mají
brýle. Druzí, taktéž mají brýle, jsou ale naopak patřičně oholení, voňaví a v obleku, jehož cena se rovná rozpočtu menší africké zemi. Ti první většinou končí na vysokých
školách, ti druzí v businessu nebo politice. Ženy-politoložky jsou jenom
jedny: emancipované, málokdy nosí sukně a velmi často jsou ostříhané nakrátko.
Když už jsme u těch politologů:
máte-li v okolí nějakého budoucího, který chce studovat nebo už studuje,
zásadně mu neříkejte „Až budeš v tom parlamentu,…“ („…tak snížíš daně;
nebudeš brát úplatky; zařídíš veřejnou dopravu zadarmo; laskavý čtenář nechť si doplní oblast svého zájmu…). Původně jsem
si myslel, že jsem v tom sám, ale jak jsem později zjistil, tohle podivné
zatmění mozku postihne většinu příbuzných a známých budoucích politologů.
(Přemýšlel jsem nad tím a asi každá věda má nějakou takovou větu… Vždycky mě
zajímalo, co se tak říkává gynekologům?)
METODOLOGIE. Nejsem na to pyšný,
ale jako většina nových sociálních věd, nemá politologie vlastní metody výzkumu
– všechny je ukradla z věd ostatních. Od matematických statistických
metod, přes přírodovědné (díky behavioralistické „revoluci“ v druhé polovině
20. století) až po metody filozofie a sociální vědy. Moc vám to neříká? Abych
se přiznal mě i po dvousemestrálním předmětu Metody výzkumu v politických vědách
taktéž ne, ale jde asi o to, že neexistuje žádná naše vlastní výzkumná věda,
ale všechny jsme si vypůjčili od ostatních věd a tak nějak si je přizpůsobili
pro svoje potřeby.
TERMINOLOGIE. To je taky menší
oříšek. Zatímco v anglicky mluvících oblastech je tato ustálena, v češtině
dodnes nedošlo k usazení pojmů a jejich obsahu. Např. problémem je české sousloví
„mezinárodní vztahy“. Protože jev, který toto slovo popisuje, jsou vztahy mezi
státy, správně by mělo znít „mezistátní vztahy“. Jenže jeho původ v české politické
vědě vychází z pojmu americké angličtiny „international“, kde „nation“ jsou
celé USA a „state“ jsou jednotlivé státy federace. Takže v jejich pojetí
by „interstate relationships“ byly vztahy uvnitř státu, specificky uvnitř
federace.
Celý tenhle zmatek, ale
nespočívá pouze v několika pojmech, ale v samotném názvu vědy.
Zvláště v Česku je tenhle zmatek pikantní. První polistopadová generace,
která obnovovala (nebo spíš budovala zcela novou) vědu o politice, ji
pojmenovala politologie, což v mezinárodním kontextu je slovo neznámé –
neexistuje ani „politology“, ani „die Politologie“. Ale ani mezinárodní společenství
není zcela jednotné a dělí se na ty, které svoji vědu nazývají „politické vědy“
(z německého pojetí „Politikwissenschaften“) anebo „politická věda“ (z
anglického „political science“). Vtipné – věda, která se ani neshodne na tom,
jak se jmenovat.
SUBJEKT. Takže co všechno ti oholení,
neoholení lidé za polepenými dveřmi s ukradenými metodami prostřednictvím
pořádně nepojmenované vědy zkoumají? Zkoumají politiku ve všech jejích obměnách.
Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda
ustavena na 4 následujících kategoriích výzkumu: politická teorie a politická
ideologie; politické instituce; strany, skupiny a veřejné mínění; mezinárodní
vztahy.
Takže pokaždé, když slyšíte, že
voliči KDU-ČSL jsou starší a věřící, že politické strany selhávají v agregaci
zájmů, že takový volební systém bude mít takový důsledek pro výsledky voleb, že
současný svět je unipolární (nebo multipolární), že…, tak za tím stojí
politická věda a její výzkumníci.
Říkáte si, že je to přece jasný?
To ví každý. Na to přece nepotřebuju intelektuály, kteří se celé dny babrají v ničem.
Dobře, pokud se zrovna nevyznáte ve jmenovaných oblastech, zkuste říct správné
odpovědi, aniž byste si otevřeli Wikipedii:
– Jací jsou voliči Liberálně-demokratické strany Ruska?
– Jaký efekt bude mít zavedení většinového volebního
systému ve státě s více než dvěma stranami?
– Jaké jsou zásadní rozdíly mezi konfederací a federací?
– A jaké jsou společné prvky komunismu a fašismu?
Přece jenom jsme užiteční trochu víc, než jenom jednou za 4 roky komentovat volby…