Přesně těmito slovy je uvedena
většina dílu komediálního sitcomu NBC My
Name Is Earl. Tento seriál se začal vysílat v roce 2005 a v současnosti
běží 2. série (aktuální díl k datu článku je číslo 14). Rozhodně se
nenechte zmýlit označením sitcom, protože s žádným nahraným nebo studiovým
smíchem se nesetkáte. To označení spíš odpovídá délce epizod, která činí 20-22
minut.
Earl J. Hickey je přesně ten
chlápek, jak sám sebe popisuje na začátku. Jedna z menších rybek místního
podsvětí, která o světě nic neví a „přivydělává“ si vykrádáním bytů. Jenže to
vše se změní, když si jednoho dne koupí los, na kterém si setře výhru 100 000
dolarů. Ale když oslavuje před místním obchodem, srazí ho (jak jinak)
důchodkyně za volantem a los odlétne kamsi pryč.
Když polomrtvý leží v nemocnici
a přepíná televizní kanály, zaujme ho ten s talk show, ve které Carson Daly
říká, že přijímá věci tak, jak jsou, a věří v karmu, takže když učiní něco
dobrého, něco dobrého se mu také stane a naopak. To Earla zasáhne a rozhodne
sestavit si seznam všeho zlého s tím, že pokud vše odčiní, karma mu zařídí
dobrý život. Earl tedy vše postupně odčiňuje, což je hlavní osa celého seriálu.
(Nemusíte se bát, že by mu seznam cca 250 prohřešků došel, protože i během
seriálu udělá několik špatností, takže aktuální číslo je 266.)
Plusem a zároveň mínusem celého
seriálu jsou scénáře, resp. jejich témata. Jste-li zvyklí na rejpavost
Simpsonů, pak se připravte na ještě tvrdší kalibr. Autoři se strefují do
postižených, ale i těch, kteří si z nich dělají srandu, počítačových
fanoušků byrokratů nebo klišé vztahů otec-syn (ale zároveň je potvrzují).
Bohužel, zvláště uprostřed první série, jsou některé díly vyloženě vycpávkové, protože
po úvodní bombastičnosti nápadů a srandy vše upadá do jednotvárnosti a každý
vtip je zřetelný už na míle daleko. Ke konci série autoři laťku zvedli opět na
obvyklou úroveň a v druhé sérii ji udržují i pomocí přístupů ke scénáři
nebo zpracování (např. příběh z pohledu jednotlivých postav nebo jeden díl
jako součást seriálu o policistech).
Dalším kladem jsou vedlejší postavy.
Trošku zpomalený Randy Hickey (a např. jeho „superinteligentní“ rozpravy s Earlem
před spaním), bývalá Earlova manželka Joy, se kterou má dvě děti (ale není
otcem ani jednoho) a která se sním rozvede, když leží v nemocnici, aby mohla
žít s jeho kamarádem Krabákem (v originále Crabman), a nádherná španělská pokojská Catalina, do které je zamilovaný
Randy. Všechny tyto typizované postavy amerických prosťáčků tvoří sehraný tým,
který úspěšně sekunduje Earlovi, když se mu nedaří nebo autoři potřebují
pohnout s dějem.
Což mě přivádí k další kvalitě
seriálu, kterou zatím jsou herecké výkony. Jedničkou je Earl Jasona Leeho, prominentního
herce režiséra a tvůrce chytrých komedií Kevina Smithe (např. Dogma, Chasing Amy nebo
Clerks). Je ale nutné poznamenat,
že tvůrci a hlavně herci se budou muset snažit, aby jejich postavy nezakrněly v tupě
balíkovském pojetí, pokud bude seriál pokračovat dále. To, co projde u animovaných
postaviček, začne u živých herců po čase nudit. Mluvíme-li o herectví, pak za
zmínku stojí i velká řada seriálové známých herců, kteří ve svých rolích
parodují právě ty škatulky, do kterých byli během své kariéry zařazeni (např. Silas Weir
Mitchell škatulkovaný většinou do vyšinutých postav, zde hraje napraveného
šílence).
Pokud bych to vše měl na závěr shrnout:
jste-li fanouškem Simpsonů, Futuramy nebo Family Guy, rozhodně si nenechte My Name Is Earl utéct. Bohužel u nás nebyl (a zatím nebude)
vysílán, takže jediný zdroj jsou P2P sítě. Ale zaručeně se zasmějte nejen
gagům, ale i obsažené sebeironii a parodii americké společnosti.