Překvapení koaliční smlouvy

…v odstavci „Volební systém,
justice, posílení prvků přímé demokracie“, kde hned na prvním místě je
následující věta s termínem plnění 31.12.2008: „Upravíme volební systém tak, aby garantoval vyšší míru proporcionality
(Hagenbach-Bischoff) a garantoval vítězi voleb tzv. volební prémii v rámci
přerozdělení mandátů v druhém skrutiniu, o jejíž podobě bude vedena diskuse.“

Rozhodnutí změnit volební systém
do Poslanecké sněmovny tak, aby pokud možno nejvíce odrážel zisky hlasů
jednotlivých stran je určitě chvályhodné, ale jaký vliv by na výsledky měl
navržený systém?

V současnosti se při volbách
do PS používá d’Hondtův
dělitel (zisky jednotlivých stran v jednotlivých volebních krajích se dělí
číselnou řadou 1; 2; 3; 4 atd.), přičemž uzavírací klauzule činí 5 % a volební
kraje se rovnají krajům administrativním (tedy 14). Navrhovaná změna by spočívala
v tom, že zisky jednotlivých stran v jednotlivých krajích by se
dělily Hagenbach-Bischoffovou kvótou (Q), která se vypočítává následujícím
vzorcem:

Q = V/M+1,

přičemž V je celkový počet
hlasů a M je celkový počet přerozdělovaných mandátů. Takto samozřejmě nebudou
rozděleny všechny mandáty, takže pokud by se Hagenbach-Bischoffova. kvóta
použila již pro volby v roce 2006 výsledky v 1. skrutiniu
(přerozdělování hlasů) by vypadaly následovně:

A zde se ukazuje důležitost
druhé části věty „a garantoval vítězi
voleb tzv. volební prémii v rámci přerozdělení mandátů v druhém skrutiniu,
o jejíž podobě bude vedena diskuse.“ Po první skrutiniu nemáme
z celkových 200 poslaneckých míst přerozděleno ještě 34. A právě o tom se
v rámci koalice povedou jistojistě tvrdá vyjednávání. Představme si
například extrémní případ, že by zákon byl nastaven tak, že by všechny zbylé
mandáty získal vítěz voleb. Pak by jejich rozdělení bylo následující:

Samozřejmě, že to takhle
nedopadne a vítězi připadne jenom určitá část hlasů ve 2. skrutiniu už jenom
proto, že zákon v konečném důsledku bude muset podpořit i ČSSD. Pokud
tento svůj úkol vezmou koaliční špičky opravdu vážně, tak bude ale rozhodně
zajímavé sledovat (vy)jednání o výši této prémie. Protože pokud se podíváme na
přerozdělení mandátů v našem teoretickém příkladu, je vidět, že již
v 1. skrutiniu malé strany těžce tratily na mandátech (SZ o jeden a
KDU-ČSL dokonce o čtyři) a vzhledem k tomu, že jeden mandát znamená
900 000 korun ročně do stranické pokladny, budou si určitě chtít v 2.
skrutiniu „urvat“ svůj podíl moci a státní podpory. Podstatné ale je, že při
změně d’Hondtova
dělitele na Hagenbach-Boschoffovu kvótu v první řadě reálně musejí
ustoupit malé strany, přestože jejich původním záměrem určitě bylo zvýšit svoje
zastoupení v Poslanecké sněmovně. Proto mě tak napadá: „Ví vůbec pánové
Čunek a Bursík, co Mirku Topolánkovi podepsali?“

A ještě jedna poznámka na závěr:
koaliční strany si dali za cíl „upravit
volební systém tak, aby garantoval vyšší míru proporcionality“. Volební
vědy měří míru proporcionality např. Loosemore-Hanby
indexem proporcionality, který dosahuje hodnot 0 až 1 (resp. může být
vyjadřován procenty), přičemž 0 znamená absolutní proporcionalitu a 1 opak. U
reálných voleb do PS v roce 2006 tento činil 0,055. U našeho extrémního
příkladu (viz druhá tabulka) by tento dosáhl 0,1437. Takže by možná stálo za to
přeformulovat první část věty na „upravit
volební systém tak, aby garantoval sestavování dostatečně silných vládních
většin“.

Nicméně na úplný závěr musím
ještě dodat, že volební inženýrství má mnoho různých nástrojů (počet volebních
krajů, uzavírací klauzule, počet mandátů, počet skrutinií, volební prémie
atd.), jak míchat výsledky voleb. Nemluvě o tom, že v ČR se nachází jedna
zásadní anomalita, kterou neodstraní žádný volební zákon – Komunistická strana
Čech a Moravy. Ale o tom, jak ji „normalizovat“ až jindy…