Než budeme pokračovat dál musím se
přiznat, že veškeré následující myšlenky vycházejí z mých „rozhovorů“ s panem
Ludkěm Belánem po ICQ, který mě kontaktoval po jednom z mých volebních
článků.
Je mi jasné, že paralela mezi
státem a podnikem trochu pokulhává, nicméně podstatný princip zůstává.
Suverénem (alias akcionářem) je lid. Je jasné, že z lidu nevzejde
iniciativa nového volebního zákona, ty vždy vznikají v Parlamentu, nicméně
poslední slovo by vždy měl mít suverén. Tak by to přece odpovídalo odstavci 1,
článku 2 Ústavy „Lid je zdrojem veškeré státní moc;…“. (Pane Sikora, mám to už
potvrzené i z Ústavu pro jazyk česky AV ČR ☺)
Bohužel hned druhá část
jmenovaného odstavce tomuto přístupu dává trochu „na frak“: „…vykonává ji
prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Stejně tak odstavec
2 uvedeného článku: „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc
přímo.“ Takže přestože hlavním tělesem podniku je valná hromada, způsob kdy a
jak o něčem bude rozhodovat stanovuje představenstvo, resp. dozorčí rada.
Je to trochu divné. Dohromady se
tady tak trochu „mlátí“ suverenita lidu (resp. lid jako suverén) a
zastupitelská demokracie jako prvek, kterým zjednodušujeme vládnutí sami sobě.
Nejsem příznivcem „referendizace“ politického života, nicméně mělo by ve všech
demokratických zemích být standardní, že ústavy a volební zákony by vždy měly
podléhat referendům (což kupodivu u většiny západních zemí neplatí) –
referendům, která by byla platná řekněme pouze při nadpoloviční účasti. Nemusí
se nám to líbit, můžeme si stěžovat na hloupost voličů, na možnost manipulovatelnosti
takového referenda, nicméně opačné stanovisko potlačuje základ každé demokracie
– lid jako suveréna.
Určitě by bylo zajímavé
sledovat, zda-li by čeští voliči v referendu např. snížili uzavírací klauzuli
do Poslanecké sněmovny? Ať už by se tak stalo nebo ne, valná hromada by se tak
opravdu stala nejvyšším orgánem našeho společného podniku.