Ministerstvo dopravy musel
opustit Sergio Espejo, obranu Vivianne Blanlotová, spravedlnost Isidro Solís a
post (ministryně) prezidentské personální šéfky Paulina Velosová. Nově byla
vytvořena ministerstva energetiky (ekonom Marcelo Tokman) a životního prostředí
(ředitelka státní agentury zabývající se ochranou ŽP Ana Lya Uriarte). Tyto
změny vyvolali snad nejzásadnější krizi v levicové koalici Concentración
(více o jejím složení, ale také prezidentských volbách v mém předchozím
příspěvku), nicméně i tato byla nakonec zažehnána i hlavně díky tomu, že
všichni noví ministři byli straničtí kolegové svých předchůdci a
poměr mezi jednotlivými stranami tak byl zachován.
Důvodem odvolání Sergia Espeja
bylo totální selhání projektu Transantiago, který měl zajistit dostatečnou
dopravní obslužnost v hlavním městě. Tento vznikal již za vlády
předchozího prezidenta Ricarda Lagose a jeho záměrem bylo sjednocení
mikrobusové dopravy a metra. Mikrobusoví dopravci se pospojovali do několika
větších podniků a byli jim určeny linky, kterými měli zajišťovat hlavně místní
dopravu. Naopak metro mělo fungovat primárně pro přepravu přes celé hlavní město.
Do provozu byl uveden 10. února
2007 a jeho nejvyšší krize nastala v březnu, kdy v Chile začal školní
rok. Mikrobusy nezvládaly stíhat poptávku (plánováno bylo až 5600 spojů za den,
reálně jich fungovalo méně než 5000) a metro absolutně zkolabovalo. Miliony
lidí se nemohli dostat do práce (Santiago de Chile: 5 428 590
obyvatel [2002 dle Wikipedie]), odhadem se každý den na 1 metr čtvereční metra
tlačilo až 7 lidí, televizní stanice ukazovaly záběry, ve kterých se cestující
prali o místa v přeplněných vagónech. Výsledkem byly dvě oběti na lidských
životech – srdeční infarkt a udušení z nedostatku kyslíku.
Protesty a barikády na sebe
nenechaly dlouho čekat. Za hlavní chyby systému bylo označeno jednak jeho
samotné nastavení ministerskými úředníky, ale také neschopnost soukromých
mikrobusových dopravců splnit předpokládanou kvótu spojů na den. Obliba
Michelle Bacheletové klesla na 45 % (v době inaugurace v roce 2006 činila
65 %) a i proto za vzniklou situaci přijala odpovědnost: „Není běžné, že
prezidentka stojí před národem a říká, že věci nebyly udělány správně. Ale to
je přesně to, co chci ohledně Transantiaga říct. Obyvatelé Santiaga, zvláště ti
nejchudší, si zaslouží naši omluvu. Vždy jsem říkala, že jsem prezidentkou
všech Chilanů, ale také jsem se cítila nejblíže těm, kteří trpí, kteří mají
větší potřeby. Cítím opravdovou bolest za to, co se v několika posledních
dnech událo. Změny jsou nutné. Přicházíme s novým přístupem, žádné chyby
nebudou tolerovány.“
Nový ministr dopravy, bývalý
ministr práce a ekonom René Cortázar dostal za úkol přehodnotit systém tak, aby
byl plně funkční – hlavně zvýšit počet autobusových linek a zároveň zmírnit
nápor cestujících na metro.
Ministryně obrany Viviante
Blanlotová byla odvolána hlavně kvůli několika přestupkům proti vládní
politice. Např. tehdejšímu americkému ministrovy obrany Donaldu Rumsfeldovi
oznámila, že jeho země přistoupí k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu.
K tomu jsou nutné změny chilské ústavy, které jsou od roku 2006
projednávány v horní komoře parlamentu. Zde se ale ozvali zástupci
pravice, kteří se obávají, že by USA mohli na Chile uvalit určité sankce, resp.
omezit jejich obrannou spolupráci, což by při současné závislosti Chile na USA
v této oblasti mohlo mít neočekávané důsledky. Širokou kontroverzi
vyvolala také, když se jako jediná účastnila vojenského pohřbu Augusta
Pinocheta a fotky jí a generálovy dcery, jak truchlí nad jeho hrobem, oblétly
celé Chile. Novým ministrem se tak stal bývalý velvyslanec v Mexiku José
Goñi.
Paulina Velosová jako personální
šéfka prezidentského úřadu (součástí tohoto postu je i vládní křeslo) až do
svého odvolání platila za druhou nejmocnější ženu v Chile. Nicméně ani ona se
neuchránila několika kontroverzím, kdy překročila vládní politiku. Mezi nejznámější
patřily spory s ministrem zahraničních věcí Alejandrem Foxleyem ohledne
hraničních sporů s Peru. (Tyto jsou dlouhodobým jevem ve vztazích obou
států, přičemž tentokrát šlo o námořní hranici.) Nově do úřadu personálního šéfa nastoupil bývalý senátor José Antonio Viera-Gallo.
Odvolání Isidra Solíse
z postu ministra spravedlnost bylo překvapením, nicméně velká část odborné
veřejnosti okolo Nejvyššího soudu (a s ní následně i prezidentka
Bacheletová) nesouhlasila s kurzem, kterým chtěl konsolidovat předchozí
justiční reformu, resp. mu v tomto byla vyčítána přílišná laxnost. Na jeho
místo byl jmenován právník Carlos Maldonado.
Ministerstva energetiky a
životního prostředí vznikla na základě předvolebního slibu Michelle
Bacheletové. Nicméně jeden takový porušila a to když se po posledních změnách
její vláda skládá z 13 můžu a 9 žen.